Pořeknouti, knul, ut, utí; poříciPořeknouti, knul, ut, utí;
poříci, řeku, řekl, řkl, řečen, řčen, ení;
poříkati =pomlou- vati, utrhati, übel nachreden, beschuldigen;
nřknouti, uhranouti, beschreien. —
se =
říci, dělati, jakoby poraditi se, in Zank gerathen. — Křičí, jakoby byl porčen. Us. u Kunv. Msk. —
koho. Soudce p. k hrdlu sahá. Kom. Snads mne pořkla (uřkla, uhranula). Tabl. — co
na koho: zlý skutek na někoho p. Hus. —
koho čím: zlodějstvím. Mor. Hý. — koho
z čeho: ze zlodějství. Vz Nařknouti. Mor. Hý. — se. Pořekla se, že by byla těžká dítětem. Leg. —
se s kým čím (povaditi se). Rozmluv s bližním svým, prve nežliby se s ním tvrdými slovy pořekl. Reš.
— se s k
ým proč: toliko pro sukni. Štelc.