Postáti
Postáti, postojím, ál, ání; postávati, ein wenig stehen, sich aufhalten. Vz Státi. Jg. — abs. Nepostávej, jdi pořád. Ani chvilku nepostojí. Celý den postává (zahálí). Us. Nemám kdy postávat (lenošiti). Us. Brt. — kde: před stany postály. V. P. daleko za věcí. Šm. Postojím při tom (pozdržím se). — Jel. — co (strč.) = ostarati, besorgen, pflegen. Zamešká své postáti. St. skl. — s kým, s čím. S ním sem trochu postál a tak sme se umluvili. Us. Tč. P. si s milým. Er. P. 467. Ještě s trestáním postojte. Dh. 97. — jak. Do tohoto sv. Jana, ješto nyní přijde najprve, má tak postáti v dobré vuoli bez jich práva pohoršení. Půh. I. 314. — se = postaviti se, zdržeti se, octnouti se, hingehen, sich begeben. Jg. — se odkud. Ze své země dobrý se nepostojí (neoctne). Dal. — se kam (nač, v co, k čemu, do čeho). Ni sě směchu viec na tu stranu postáti. Dal. 171. Ukazuješ komus cizí kraj a sám se naň nikdy nepostojíš. Smil. Neostane své vášně (Tristram), ale když se upokojí, on se k ní ihned postojí. St. skl. IV. 256. A ty paniče do mé země aby více se nepostál (keinen Fuss setzen). St. skl. V. 18. — si. Ten si postojí = bude dlouho státi. D.