Postoupiti
Postoupiti. — abs. Sta mu sě žalosť, že musí p. (= ustoupiti). Tristr. — Hugo. 426. (recedere). — čemu, komu. Zlatu vždy nahoru postupovalo. Wtr. exc. I postúpil jsem bratru svému a za to mi dal jeden groš a zlatý. NB. Tč. 164. — co komu. Musím ze země své jemu něco p. Výb. II. 41. — komu čeho (jak kdy jak kde). P-pil jim Dalmacie s tou výminkou. Šf. Strž. II. 255. Maji té vsi bez zmatku p. Arch. VII. 663. Mají zboží svrchupsaných za se p. Arch. VIII. 449. Aby on s chutí p-pil rád nám svého. Št. Kn. š. 110. Mocí toho listu p-puji jim sbožie svého a dědin svých v Kamenici. Výb. II. 358. Měl mi té vsi p. pod jistým dnem uloženým mezi námi. Půh. I. 375. — po čem (jak). Zákon, po kterémž podoba nejprostější postupuje v nekonečném zdokonalování k útvarům pořad vyšším Kod. P-li po jich smilstve. Št. Kn. š. 64. Po tobě p-pí; Učiní-li to (král), lid obecný bez zmatku po něm po- stúpí. Výb. I. 295., II. 712. Když po jeho řeči p. nechtěl; Aneb po naší vieře po- stupte, aneb zvěři snísti dáni budete; My po tobě nepostúpíme. Pass. mus. 362., 383., 284. Jenž nepostúpil po radě nemilostivých. Ž. wit. 1. 1. — kde (jak, oč). Ve vzduchu postupuje zvuk rychlostí 333 metrů. Mj. V první komposici postoupil jsem v lokaci o několik honů. Kos. — v čem: v službě. Hrts. — čeho k čemu: k životnímu uží- vání, zum lebenslänglichen Gebrauche. J. tr. — jak. Volným krokem p. Vrch. Při- bývání lidstva p-puje velmi ponenáhlu. Osv. Škály postupují v celých a půltonech. Fr. Chlum. Chromatická stupnice p-puje v sa- mých půltonech. Mj. 220. — kam. Když vědomosti dále p-pují. Mj. 2. P. na návrší. Posp. Bych před sě postúpal snažně. Prav. 2891. — oč. O třídu p. Us. Dch. — proti komu (jak). Proti takovému má se vší přísností postupováno býti. Us. Múdrý Ša- lamún p-pil po obyčeji svých žen protiv Bohu. Št. Kn. š. 64. — čím oč (v čem). Každým kyvem p-pí kolo o zub. Mj. 161. Čímž p-li jsme v určení pojmu o krok dále. Dk. P. pochodem. Dch.