PotměchuťPotměchuť. Cf. Rstp 1122., Odb. path. III. 826., Slb. 358., Mllr. 99., Č. Kn. š. 260.
Potmělúta, y, m. =
potměluch. Mor. Vck.
Potměšil, a, m., os. jm. Bart. 325.
Potměšilý.
Potutelný dělá se nevěda a zatím má za ušima;
potměšilý označuje touž vlastnosť spojenou se zlou vůlí. Potu- telný úsměv, potměšilý pohled. Brt. S. 3.
vd. 180, 2 471
*