1. Povoditi1.
Povoditi, il, zen, ení, na Slov. děn, ění;
pováděti, 3. os. pl. -dějí, váděj, děje (íc), ěl,
ěn, dění; povozovati,
voditi, leiten, führen;
odvoditi, ableiten. Jg. Jsa jinými ohledy, nežli naši byli, povozován. Šf. II. 56. —
koho: dítě. Us. P. koho, na Slov. =
strašiti, äffen. Bern. —
koho na čem: na nitce. Č. —
koho za co: dítě za ruku. Us. —
kudy: po městě. Us.
— co z čeho = odvoditi. Marek. —
se, na Slov. = povésti se, gerathen, ergehen;. Jak se mu povodilo? Bern. —
koho čím. Život světský obzvláště třemi povozován bývá vášněmi. Sš. Mt. 265. Cesta blahoslavené panny do Betlema tím Augustovým vyřčením povodína a vykonána byla. Sš. L. 31. Jakými důvody mužové ti povodíni bývají. Sš. Mr. 4. —
k čemu. Ale jakým záměrem a úmyslem povozován byl sv. Matouš ke spisování evangelia svého? Sš. Mt. 20. Pohnutky, jimiž lidé k službě povozováni bývají. Sš. L. 159. (Hý.).