Prchnouti
Prchnouti, chnul a chl, utí; prchati, prchávati, koř. pr?ch. Mkl. aL. 30. — P. = utéci, fliehen; pryskati, spritzen; hněvati se. vztěkati se, zuřiti, wiithen, Št. N. 282., 122.; prchlivým býti, zuřiti. Kat. 3048. — abs. Slyše o tom, hned prchl. Ros. Květ prchal (padal). Us. Čas prchá. Dch. Vězeň prchl. J. tr. Slepice prchá (pelichá). Us. Mý. - odkud :ze země, z kláštera. D. Z řadu a šiku p. Šm. Z nich jiskry prchachu (sršely). Leg. Oheň z nich prchal. Dal. Prchl s jeho očí. Us. — od koho. Ros. S tiem jest prchl od vola i utekl. NB. Tč. — na kom kam. Prchni na něm (na koni) k vršku. Db. — kdy. Při východu slunce tma prchá. Sš. I. 7. — co. Měšťan prchal město věžné. Nár. bibl. V. 111. — z čeho: ež (že) tam prchá (zuří) z toho. Kat. 3048. — s kým. Kůň s ním prchl. Lom. — kam: v kout p. (za- lezati, báti se). Kom. P. do světa. Us. Prchal si proti mně (cum fureres adversus me). BO. — čím: hněvem prchati = hněvati se. Lact. — v čem. Jako vzteklý bude člověk, když prchá v hněvu. Št. N. 122.