PrchnoutiPrchnouti, chnul a chl, utí;
prchati, prchávati, koř. pr?ch. Mkl. aL. 30. —
P. = utéci, fliehen;
pryskati, spritzen;
hněvati se. vztěkati se, zuřiti, wiithen, Št. N. 282., 122.;
prchlivým býti, zuřiti. Kat. 3048. —
abs. Slyše o tom, hned prchl. Ros. Květ prchal (padal). Us. Čas prchá. Dch. Vězeň prchl. J. tr. Slepice prchá (pelichá)
. Us. Mý. -
odkud :
ze země, z kláštera. D. Z řadu a šiku p. Šm. Z nich jiskry prchachu (sršely). Leg. Oheň z nich prchal. Dal. Prchl
s jeho očí. Us. —
od koho. Ros. S tiem jest prchl od vola i utekl. NB. Tč. —
na kom kam. Prchni na něm (na koni) k vršku. Db. —
kdy. Při východu slunce tma prchá
. Sš
. I. 7. —
co. Měšťan prchal město věžné. Nár. bibl. V
. 111. —
z čeho: ež (že) tam prchá (zuří) z toho
. Kat
. 3048. —
s kým. Kůň s ním prchl. Lom. —
kam:
v kout p. (za- lezati, báti se). Kom. P
. do světa. Us. Prchal si proti mně (cum fureres adversus me). BO. —
čím: hněvem prchati = hněvati se. Lact. —
v čem. Jako vzteklý bude člověk, když prchá v hněvu. Št
. N. 122.