PrchnoutiPrchnouti. Mkl. Etym. 241., List. fil. XIV. 95. —
abs. Rok prch'. Vrch. Už prchá =
poprchává. Slov. Zátur. Ten ztrácí věk, kdo chvíli prchnout nechá. Hdk. Prchaj = běž, utíkej. Laš. Brt. D. 256. Roztě kola, až vše prchú. Alx. V. v. 1167. (HP. 29.).
odkud (komu kudy). Duše prchla jí
hrdlem z ňa- der ; Z tváře ruměné prchá nach
a z údů vláda. Vrch. Ľud pŕchne
od neho jako od moru. Rr. Sb. —
komu. Čas mu rychle prchá. Us. Pdl. —
kdy jak.
V den druhý štěstí prchá poskokem. Nrd.