ProcitnoutiProcitnouti. Cf. Mkl. Etym. 357
Pro- cítiti 1. durchfühlen,
2. procitnouti. (Št. Kn. š. 131). —
co jak.
S přísnou opravdovostí prociťuje každý dojem až
ke dnu. Mus. 1880. 274 —
z čeho. Když z toho vidění procítíš. Krnd. 165. P-tnouti z mdloby. Čch. Bs 87. Za
Pass. polož: mus. 366. —
kdy. Třetí den
po veliké bolesti procítila ta žena. Hus II. 180.