ProkníProkní. Mkl. Etym. 264., Hom. opat. 152. a. 20., List. fil. XIV. 90., Ev. olom. 83., Ev. víd. 70. (Jir. Mor. 51.), Sv. ruk. K. I. 19., Ž. kl. (329.). Za St. skl. III. 31. polož: , Hr. ruk. 217. P. jemu řieká: Pane! Hr. ruk. 419. Poněvadž jest prokní člověk smrtedlný. Sv. ruk. 213. Kakož koli i prok- niemu málo dáno jest věrnému. 13. stol. Mus. 1882. 120. P-ho, ktož jemu česť činí, toho ďábel nic neviní. Umuč. sv. Jiří v. 480. Mluvili prokní k bliežniemu; Navrátíš p-mu vedlé činóv jeho; I bál se jest p. člověk. Ž. kl. 11. 3., 61. 13., 63. 10.