PromluvitiPromluviti, il, en, ení;
promlouvati = počíti mluviti, anfangen zu reden, mit der Sprache herausrücken, das Stillschweigen brechen;
mluviti, praviti, sprechen, reden, sagen, vortragen. Jg. —
abs. Nemohu p
. Us. Jak duch sv. dával promlouvati jim. Sš. Sk. 17. Ten člověk je buchta, ani ne- promluví. Dch. Člověk nesmí ani p. Dch. Dříve nežli jako otec promluvím. D. —
co: dobrou latinu D. Ani slova nepro- mluvil. Us. P. nemohl. D. Abych řeči své zbytečné promlouvati měl. Arch. náchod
. 1629. (Hrš). —
jak: vážnou řečí, Kom., tichou řečí. Er. Aby
dle své známé v řeči obratnosti k lidu promluvil. Sš. Sk. 229. Že hebrejským
jazykem promlouvá k nim. Sš. Sk. 252. —
za koho, für Jemanden sprechen. Kom. —
komu. Tkad. —
kdy. V
desátém roce prvníkráte promluvil. Jg
. V dobré chvíli (dlouho) nic nepromluvil
. Har. —
proti komu (
v čem). Proti veli- kému počtu bohů ve své řeči promlouval. Eus. Nepromluvíš nic křivého svědectví proti svému bližnímu. Ojíř.-
ke komu. anreden. V. Nestyd' se k němu p. Kom. Ochotně k nim p-vil. BO. Tichou řečí pro- mlouvá k němu sladká slova. Er. P. 131. Promlouvati ku právu. Bdž. 134. Muži bratří, nechať směle promluvím k vám
o praotci Davidovi. Sš. Sk. 22. —
kde: u práva. Bdž. 134. —
na
někoho přívě- tivě p. D. Promlouvati na koho = chyby něčí před jiným vytýkati, tadeln. Us. u Olom. Sd. —
s někým (o něco, o ně-
čem)
, disputiren, sprechen, unterreden. V. O náboženství. V. Promluvte s ním! P-te s ním o tom. Us. Dch. Snad by tuto bylo o třetí věci p. Výb. I. 663. (Št.) S králem, se stranou některou
p. V. Když pan písař nejvyšší s panem z Vrbna o tu věc pro- mlouval. Žer. f. 17. Ani jednoho slova s ním nepromluvil. BN. Promlouvaje s ním o věcech svých. Břez. 194. Chtěl pak Pavel s troadskými křesťany
na cestě té o zá- ležitostech církve jejich ještě místněji pro- mluviti. Sš. Sk. 234. —
o čem jak. Kdožby mohl ve způsobu jiném leda
s velkou jenom bolesti promlouvati o tom neštěstí, v němžto dávno Slované my plynem. Sš. Bs
. 168. —
adv.: vlídně, přívětivě, Us., nesmyslně, Tkad., moudře. Koc.