Protočiti
Protočiti, il, en, ení; protáčeti, 3. os. pl. ejí, el, en a ín, ení; protočovati = toče díru udělati, durchlöchern, durchdrehen; skrze něco točiti, durchwinden, durchdrehen; toče ztratiti, durchs Drehen verlieren. — abs. Protočil (šenkýř nepozorně pivo vytáčeje). Us, — co: pivo = co při točení ukrápne, co ujde, co se protočí, der Zapfenabgang. — co čím. Sukna, která lehce prstem protočíš, nekupuj. Ros. — Č.