Proviniti
Proviniti, viň, il, ěn, ění; proviňovati = prohřešiti, přestoupiti, verschulden, sich ver- gehen, sich zu Schulden kommen lassen; vinou ztratiti, verwirken, verschulden. Jg. — co (vinou ztratiti): život, Zlob., něčí milosť, svou hlavu. J. tr. Provinils-li něco (== do- pustils-li se něčeho), nepomáhej sobě lží. Berg. Smrť Páně celé člověčenstvo p-lp. Sš. Sk. 25. Adam ráj provinil shřešiv. Št. N. 175. — Kat. 1895. - (co) komu. Pakliť jsem jim co provinil (ublížil). V. Náš otec tak provinil všem svým dětem. Št. Co jsem ti já provinila, abych moře přeplavila? Sš. P. 81. — J. tr. — čím. Na klobúček psali zlaté litery, aby lidé věděli, čím se p-nil. Sš. P. 193. Provinil jsi krví (prohřešil jsi se), kterou proléváš. D. Já toho ničímž ne- provinila. Půh. I. 240. — co proti komu. Jel., J. tr. O viny městské v městě, proti komuž by městský člověk co provinil, ty zůstaňte při právě pana komořího. Václ. 17. — co proč. Svou hlavu, svou česť, svůj statek pro něco p. J. tr. Pro něž (mužo- bojstvo) svú zemiu proviní. Dal. 6. — se čím proti čemu: slovem proti zákonu. Ml. — se v čem. Šm., J. tr. Napraviti hodlali, v čem se celý národ židovský pro- vinil. Sš. Sk. 29. (Hý.). Ani proti zákonu, ani proti císaři jsem se ničím neprovinil. Proti výsadě té se p-li starostové; Nad to Felix proti lidu židovskému nesčíslnými zbrodněmi se p-nil Sš. Sk. 271., 199., 265. — se na kom. Židé na Pánu se p-li. Sš. J. 44. (Hý.).