Přičiniti
Přičiniti, čiň, čině, il, ěn, ění; přičíněti, číněj, ěl, ěn, ění; přičinívati, přičinovati. P. = přidati, připojiti, přimíchati, zuthun, zusetzen, zufügen, hinzuthun, vermehren, beimischen; přiložiti, přizpůsobiti, anlegen, anmachen; obětovati, vynaložiti, opfern, auf- wenden; p. se, vz doleji. — co: pilnosť. Bl., Arch. I. 46. Máme p. nějakou koncovku? Sš. Mt. 9. Tudy přičiňují žalobě své plášť po- litický. Sš. L. 207. Ruky když nepřičiníš, samo se nedělá. Prov. Kde nemůže lvi kůže projíti, tu sluší kůži liščí p. Prov. Hned opravu přičiňuje. Sš. I. 24. Svú snažnost' přičiní. Hus. I. 421. Že tomu póhonu nemá odpovídati, protože póhon přičinil (původ). Půh. II. 454. — čeho. Lidé vždy novin při- čiňují. Mudr. 107. P. ruky. Kom. L. 46. Čeněk jest póhonu p-nil. Půh. II. 489. — co, čeho komu, čemu. Sobě starosti, zlo- dějům pečování p. Jel. Bratří lenivým ostnů přičínějí. Kom. P. sobě nesnází. Br. Noc hrám p. Jel. Ucho mu přičinil. Leg. Dobřes učinil, žes ovsa nohám přičinil (žes utekl). Dh. 135. Tím mluvě své veliký důraz při- čiňuje. Sš. II. 206. Dává jim na um, co by jim neohroženosti p. mohlo. Sš. J. 246. Text řecký světla jemu (místu tomu) p-nil. Sš. Oa. 217. Bůh těm, kdo mají, darů nových přičiňuje. Sš. L. 184. (Hý.). — co, čeho, se k čemu. Hřích k hříchu, Ros., zármutek k bolesti, ruku k pomstě, se k něčemu, Br., slámu k ohni p. Reš. Nepřičiňuje k tomu žádné urputnosti; To k záští přičiňuje; Jedno k druhému přičiňovati (přizpůsobovati, ap- tare); Noci k práci p. V. P. pilnosť k ně- čemu. Jel., V., Kon. Obzvláštní péči k ně- čemu p. Sych. P. se k čemu (k dílu). Reš., Br., Žer. P. se k způsobení přátelského na- rovnání. J. tr. Výkladu svému také to při- čiňujeme. Sš. Mt. Předml. Chci se k tomu p. Dač. Novou myšlénku k něčemu p. Sš. L. 44. Každý svú snažnost' k tomu p-nil. Arch. I. 32. Úško k hlavě p-nil. Dal. 53. Poňovadž Prokop pohonu p-nil k žalobě, ten póhon ztratil. Půh. II. 483. K té směně p-ní se Konrád podkomoří (přistoupí k ní). Let. 14. Přičiň k tomu zetřené síry. Db. Aby každý člověk k těm věcem celou mysl p-nil. Sš. Mt. 199. (Hý.). Přičiň také k tomu, adde. V. Nesnadno najdeš medu, aby ne- bylo přičiněno žluči k němu. Jel. — jak. K tomu se vší bedlivostí se přičinil. V. S boží pomocí ke všemu se přičiníme. Arch. I. 49. Řčení vzato jest od listin, jimž se víra skrze pečeť přičiňuje. Sš. J. 61. Aby se člověk spolupůsobením o rozmnožení mi- losti úsilně p-nil. Sš. L. 183. Po svém oby- čeji přičiňuje Pavel některá pozdravení. Sš. II. 376. Petr ujetím takým také celému ději tomu ráz nadpřirozenosti přičinil. Sš. Sk. 37. (Hý.). — čeho proti komu. Vždy přičíněli hříchů proti němu. Br. — co kam: skořici do čokolády (přimíchati). Rostl. P. masť na bolesť. Jád. Přičiň mezi to tučného mužíka. Db. — co, komu kde: v jídle. Jg. Na žalobě více p-la než póhon záleží. Půh. II. 384. Pričiňuje ve mluvě své ještě o Ježíši to, co mu ve známosť vešlo. Sš. J. 35. Pavel přičiňuje hned na počátku listu svého název a titul apoštola. Sš. II. 349. (Hý.). — co proč. Znova ještě pro označení důle- žitosti té přičiňuje napomínku. Sš. Mr. 20. — čeho jak, kde. Páni s vůlí krále na obecném sněme práv svých p. nebo ujíti smějí. (Zříz. Ferd.) Pr. — o čem. Ještě přičiňuje (při- dává) o jistotě všech těch věcí. Sš. L. 194. Přičiňuje Lukáš o třech mužích. Sš. L. 99. Přičiňuje potom o záležitostech některých. Sš. II. 374. (Hý.), — se = snažiti se, pilnosť vynaložiti, starati se o něco, sich bemühen, sich bestreben, sich befleissen, sich anstrengen, zuthun, aufbieten. Jg. Přičiň se, Bůh ti po- může. Us. Dch. — se čím. Pán Bóh svú milostí sě p-nil. Arch. I. 8. — se oč (s kým). Živě se o něco p. V. P. se o něčí vyhla- zení. Kram. P. se o zjednání listin. J. tr. Přičinili se s ním o království jeho. Br. Chceme se o ty peníze p. Vrat. 174. — Kom. — se jak. Člověk spolu s milostí boží se p. a spolupůsobiti musí. Sš. J. 215. — s inft. V tom od přirození příklad vzíti přičiníme se. Kom. — aby. Br.