PříčitiPříčiti, 3. os. pl. -čí, přič, příče (íc), il, en, ení. —
čemu = odpírati, entgegen sein, sich stemmen, widerstreiten, widersprechen. Kom. L. 230
., Prot. 229
. —
se komu (kde) =
na příč se obraceti, sich quer legen, sich sperren o. stemmen. An genius jazyka ře- ckého
takovému skracování se příčí. Sš. L. 1. Příčí se mu to (má k tomu nechuť). Ros
. Příčí se mi
kosť
v hrdle. Us. Avšak veškeren ráz vypravování příběhu toho ta- kovému výkladu buď přirozenému buď polo- vičatému se příčí; Ale tu opět výrok Ště- pánův zdá se p. písmu starého zákona. Sš
. Sk. 56., 76. — Alx. 1102. -
se s čím. Tento okamžitý pocit nepříčí se (nepotýká se) s tímtohle výrokem Páně. Sš. J. 258. —
P., na příč postaviti, durchrichten, schränken. —
co: plachty (při honbě). Šp.