PřikvačitiPřikvačiti, přikváčiti, il, čen, ení
, při-
kvačovati =
nenadále na někoho připadnouti, überfallen, überraschen
, überziehen
, bedek- ken;
přitlačiti, andrücken;
přepadnouti, überfallen, überraschen. — Ohradí se před pštrosy, jakoby od nich přikváčeni býti měli. Har
. II. 104
. —
co, koho. Zahynutí jejich, dříve než se ohlednou, přikvačí je
. V
. Zlá nehoda tebe přikvačuje. Jel. Při- kvačila ho povodeň hrozných zármutků. Br. Mrákoty nás přikvačují. Kom. —
na koho. Vítr naň přikvačil. Har. Aby na ně den sváteční nepřikvačil. V. Židé na Krista při- kvačili. Eus. —
koho s čím. Ať nás hněv boží nenadále s pokutou přikvačí. V. —
koho čím. Přikvačil Bůh Egypt vlnami mořskými. Kom. Ptáčník ptáky sítkami při- kvačuje
. Kom
. —
koho kde. Aby nás
v těch zemích hněv Hospodina nepřikvačil. Har. —
co kam. Plátno
na tvář p. =
přitlačiti. Pass
.