Přímětek
Přímětek, tku, m., co přimeteno, přívržek, der Zusatz. P-ky n. poznamenání. Marek. A tak povstaly p-ky a vysvětlivky. Koll. Ještě nejeden p. vykladači dostavují. Sš. J. 76. — P., epitheton, das Attribut. Vz Pří- mět, Epitheton, Perissologie, Přívlastek. Obuj ten p. vzat z verše 4. Sš. I. 83. Blaženosť věrců mnohými p-tky vyličuje; P. ten u větší míře přísluší křesťanům. Sš. O. 204. (Hý.). P. potřebný, krásivý n. krášlivý, okrašlovací, stálý. Nz. — P., v horn., der Pfand. Bc.