Působiti
Působiti (působiti), il, en, ení; působívati = dělati, činiti, jednati, handeln, thun, machen, wirken; príčinou býti něčeho, wirken, be- wirken, verursachen, bilden, hervorbringen; tvořiti, činiti, machen, formen, bilden; stro- jiti, bereiten, veranstalten; zpravovati, ko- nati, zastávati, verwalten, führen, verrichten. Jg. — co: kostky (v kostky hráti). Št. Tito jsou od Boha k nám obecní posli, ješto naši obecnou potřebu působí. St. P. divy, Har., mrzutosť. D. Slavné svátky p. (strojiti). V. Působ (konej, čiň) svou věc. Os. Soužení trpě- livost působí, trpělivost pak zkušení, zkušení pak naději. Sš. I. 58. Jestližeby úřad svůj nedbanlivě působil (konal). CJB. 307. Takové věci p. Čr. Pravou urozenosť sama jediná ctnosť působí a dává. V. To i jiné bláznovstvie Pražané působili, jakož jest bez počtu. Bart. — co kde. Bezpečnosť na moři p. Har. Slunce působí účinek na zemi. D. Zima na svršku vody led působí. — co čím. Jiný neplodnými úřady neplodnou působí službu. Kom. Svým působením veřejné dobré p. V. Vz P. v co. — s čím. Se statkem svobodně p. (vládnouti). Žer. Působí s mocí unášející. Bs. — skrze koho (kde). Působí otec sám od sebe, avšak skrze syna. Kom. Milosť Kristova tak p-la skrze Pavla, že ...; Kristus dosud nepřestává skrze ducha sv. v církvi své působiti. Sš. I. 142., Sk. 6. (Hý.). — oč. O nebezpečenství života se působí. Dobřen- ský. — proti komu. Us. — o čem (jak). Způsob u Budína, kterak se o něm působilo, všem vědomý jest. Nov. O věcech dle práva pósobeno buď. Ms. pr. kut. — nač: vazba novější ve smyslu p. v něco, auf etwas ein- wirken, vztahuje-li se působení více na povrch předmětu, jinak p. v co. Brs. 153. Ostatně se obě vazby míchají, poněvadž na často směr do něčeho, v něco vytýkati může. Tn. 115. Uvedení češtiny do škol nepůsobilo tou měrou na zvelebu jazyka národního. Kos. (Km. 1875. 291.). Dosti bylo tichým milosti vléváním na ně působiti. Sš. J. 34. (Hý). — Jg., Nz., Hš. — co na co (činiti). Sudí všecky dsky má puosobiti na svých puo- žitkuov náklady. Vl. zř. 377. — v co. Vz P. nač. Povětří v pevná těla působí. Toms. P. v lidi. — Víd. list. Ve věc nějakou, v ně- koho p. Dch. Bůh ve vás k témuž pokoji a k též lásce a svornosti svými milostmi p. bude. Sš. I.403. (Hý.). Cf. Pósobiti koho. — Hlas., Nz., T. — co komu (z čeho). Vrchnosť obci působí kratochvíle z důchodův obecných. Har. P. někomu bolesť, truchlivosť, sobě zá- hubu, škodu. Kom. Hřích skrze dobro p-bil mně smrť. Sš. I. 77. — co od koho. Z posel- ství, kteréž jest od ní působil. Bart. 224. 37. — co, se v čem, kde. V kostele služby boží působiti. Pref. Strázně hříchu p-ly v údech našich k nesení plodu smrti. Sš. I. 75. P. v čem, Einfluss haben. J. tr. Za příčinou obhajování víry rozliční v tom lidští obmy- slové se působili. Dvě kron. Pán neustále takovým žehnáním v církvi skrze svoje ná- městky a svou milostí působí. Sš. Sk. 43. (Hý.). — kde, pod čím. Jinak slunko p-bí pod mračnem hustým. Sš. Sk. 19. — kdy. Jinak slunko p-bí za rána jasného, jinak za jasného poledne. Sš. Sk. 19. (Hý.). Cokoli Římané v času pokoje a válek působili. Har. — jak (k čemu). Leč presbyteři nepůsobí tuto o své jediné ujmě. Sš. Sk. 185. Dle možnosti k dobru všeho člověčenstva bez ohledu národnosti p.; Bez milosti boží člověk ničeho k životu věčnému p. nemůže. Sš. I. 24., 85. (Hý.). Po listech málo se p-bí. Jg. — sobě = počínati si, velmi naříkati. Us. — že. To působí, že neústupný jest. Kom. — s inft. Ješto působí slunce své vycházeti (dává, nechává). Nov. — s adv. Důrazně, mocně, málo atd. p. Us.