PykatiPykati, pykám a pyči;
pyknouti, knul a kl, utí;
pykávati =
litovati, káti se, po- kání činiti, reuen, bereuen, bedauern, ge- reuen, büssen. V
., Jg. — P.,
zamykati, klíč s sebou bráti (říkají děti při hře na honičku). U Bechyně
. Mý
. —
abs. Tuť pozdě pyčí a po něm se ptají. V
. Pozdě pyká (bycha honí). Us
. —
čeho. Alx
. 1140
. P. hříchů. Výb. II. 25., mlčenie. Smil v. 609. Poče toho rytíře srdečně p. (litovati)
. St
. skl. 360. Pyká času zmařeného, přítele ztraceného. Us. Velmi jsme toho pykali. V. Pyčeš toho, že jest tvá vlasť padla. Jel. P. své poskvrny
, své viny, hřiechu. Št. N. 35., 332., 33. Jmene jeho budu p
. BO
. Nic toho nelituji ani pyči. MP
. Pyčtež mne panny, žeť mi jest zahy- nuti pro milovánie
. Boč
. exc Cant. boh. — Sych., Ros., Solf., Lom., Leg., St. skl. —
co. Pomni co
pykati máš n co mluviti. Tkad.
Akkusativ u zájmen rodu střed. často m. genitivu, vz: Žádati. Ostatně
lépe: p. čeho. —
jak čeho. Ha bídné matery, jakou ža- lostí srdcí vašich schrány budete p
., když uzříte
. Troj. —
čeho proč. Pro zlé skonání počátku p.Troj. —
kdy: po účinku. Smrž. Bez rady nic nečiň a po účinku nepykneš. Č. M. 285. —
na koho. Jimž koní tu snide mnoho, pyčiuče (grollen?) na krále z toho. St. skl. —
že. Pyká, že to
učinil. Kom
. —
o koho. Budeš pykat o
mě. MM. —
s inft. Aby údem býti církve nepykal. Kom
. Las. 297.
— s adv. Bycha honí a pozdě pyčí. Reš.