Pýskati
Pýskati, pyskem rýti, mit dem Rüssel wühlen; na Mor., Slov. a ve Slez.: mazati, káleti, beschmutzen, besudeln. — abs. Ne- pýskej (=nehnbnj, zanke o. räsonire nicht), nic nevypýskáš, babo! Na Ostrav. Tč. — co. Kdyby svině měla rohy. trkala by; než že má pysk, musí lejna pýskati (o chudých pyšných). Ros. Vz Pysk. — koho = po- haněti, beschimpfen. Na Ostrav. Tč. — se v čem, kde = v něčem rýti. P. se v zemi, v rozkošech, v slávě, Kom., v jídle (nezpů- sobile jísti). Ros. P. se ve zboží. MP. 84. Pyskatý, kdo má veliké pysky, lefzig, lippig, V.; hubatý, kdo rád hubuje, zänkisch. Plk. — P-té rostliny, labiatae, Lippenblütler. Vz Hluchavka, Mateří douška, Šalvěj, Lavan- dule. Čl. 79. P., dvoupyský kalich, též ko- runa, trubkovitý, rozdělený ve dvě větší ušty naproti sobě, často opět rozeklané (tak zvané pysky), z nichž jeden hoření a druhý dolení, dolů hledící. Čl. Kv. XXVL.,Schd. II. 290.