PyšnýPyšný;
pyšen, šna, šno. — P.,
pýchou nadutý, aufgeblasen, stolz, hochmüthig, hof- färtig. V. P. žebrák nic nevyžebře. Kom. Na pyšného si hráti. Hm. P. nos zdvíhati, die Nase hoch tragen. Dch. Nic není pyšněj- šího jako žák na koni, kněz na kazatelnici a kurva na voze. Dač. II. 127. Neveď si pyšno, aby na zlé nevyšlo. Pk. Zde pyšní lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žáby snědí. Sš. P. 73
. P-mu chlapu hvězda za uchem vychází a za uchem zapadá. Pk
. Na p-ného čeká důlek (spadne do díry), na kvapného kůlek (narazí naň). Pk. Vz Pýcha. P-šným se Bůh protiví, pokorným dává milosť. Č. Sráží Bůh p-šným rohy. Č., Lb. Hrdý se p-nému rovná. Jg. —
v čem,
kde: v řeči a mluvení. V. Tělo, tělo hříšné, bý- valo jsi v světě pyšné. Sš. P. 17. —
ke komu. Ona je p-ná paní k nám. Sš. P. 429. —
komu. A tak Bohu pyšni byli. Br. Sousedům svým pyšným býti. Lom. Všem žákóm mohu býti pyšen
. Žk
. 366. —
nač: na svůj stav. Šm.
z čeho. Lépe by bylo pannou nebýti, než z panenství pyšnou býti. Št. N. 26. Strany
pořekadel a
přísloví vz: Dírka, Honositi se, Jeti v čem, Narůsti, Odfouknouti si,
Pýcha, Pytel, Rameno, Roh, Slunce, Stavěti co, Vole; strany
pyšného nuzáka vz: Blecha, Dým, Hnida, Chlap, Chlouba
, Chudoba
, Kůň
, Mísa, Papež
, Trnož, Zadek; strany
pyšného skroceného ,vz: Brk, Cep, Křídlo, Rukáv, Slavíček, Úřad, Vážný
. — P.
, k pyšnému se vztahující, jemu náležející, nádherný, skvostný, prächtig, Pracht-
. Jel. Pýchu pro- vodí, v p-ných šatech chodí. Sš
. P. 44. Král učinil pyšnú jiezdu přes moře. Martim.