RušitiRušiti, il, en, ení (zastr.
rušeti), rušívati, kořen
růch. Gb. Hl. 145., Mkl. B. 436. Sr. lit
. rausiti (wühlen), rusas (die Grube). Mkl. aL. 174. —
R. =
dotýkati, hýbati (na Slov.), be-, anrühren, betasten (bewegen, rühren, Slov.);
trhati, bořiti, kaziti, hubiti, verder- ben, zu Grunde richten;
zdvihnouti, neplatným činiti, odstraniti, aufheben, abschaffen, un- giltig machen, kassiren, umstossen;
přestou- piti, nedržeti, zlehčiti, verletzen, brechen, nicht halten, trennen;
přetrhnouti, unterbre- chen;
rozebrati, kuchati, auswirken, auswei- den;
porušiti, beflecken, besudeln. Jg. —
co: pořádek, Št., obecný pokoj, obrazy, víru, přípověď, smlouvu, zvěř n. jelena (rozebrati), D., kláštery, Us., zákon, Bern., přísahu
. V
. R. stany; Povětřie (vítr) ruší déšť; R-li jste smlúvu mú; R. zdi. BO. R. spaní, mlčení, Jel
., nález, Har
., cizí lože (przniti), St. skl., zločince (čtvrtiti), Bern., nápady (aufheben). Vl. zř. 317. R
. mír, slib
. Dch. R. jednotu bohoslužebnou a národní
. Sš. I. 113
. R. zá- pis
. Tov. R. neděli; Toto písmo boží mnozí rušie, když svolíce (v)
manželstvie rózno táhnú; R. přiezeň a přirozené přátelstvo; Výmluvní jsú, aby rušili pravdu; Rušie dobré obyčeje spolumluvenie zlá; Malý kvas všecko těsto ruší; R. božie přikázanie; R. hřiechy; R. sobotu; Cizoložstvo jest, když kdo stav manželský ruší. Hus L 121., 199., 207., 256., 273., 444., II. 270., 357
, 361., III. 187.—
co komu: víru. Ml. JMK. nikdá na tom býti neničil, aby nám stavům zřízení zemská a práva naše rušil. Zř. F
. I. B. XI. Ustavení někomu r
. Hus III. 249. R. víru Bohu. Hus I. 153., Žer. Kdo jinému slovo ruší, zas mu tak učiniť sluší
. Kmp. —
co čím. Zastaralé věci železem, mladé prsty se ruší. Jg. Přátelství se ruší vzdálením-se. Jel
. R. řeč křikem. Zločin, kterým se ruší veřejná mravnosť. ŘZ
. Svátek rušíme skutkem neb dielem hřiecha; Cizoložstvím manželství se ruší; Věrnosť ruší se cizoložstvím; Člověk ruší se sám svým nepřítelem, to věz tělem; Kázáním slova božieho zatvrzeni v zlosti se ruší. Hus I. 128
.. 197., 199
., 202., II. 16. Druhé druhým se ruší (zdvíhá). Nz. A ruší se veličinou A. Nz. —
jak. Pokoj člověk ruší proti Bohu trojím obyčejem. Huslí. 145. —
co kde. Pokoj i mír rušie
po zemiech nám podaných. BO
. Aby nerušila lásky
mezi náma. Sš. P. 662. Jeho moc v tom miestě se rušila. Hus III. 283. R. pokoj
v obci. Ml
. — s
e hýbati se, sich bewegen. Kamenie se rušilo a zsedalo pro žalost'. Ms. o 12 hod. umuč. Těsto se ruší (kyne). Slez., Mor., Tč., Dr. M
. Kawka Ani se neruš. Na Ostrav
. Tč., vz Rušati; aufgehen, sich heben, v mathem. Dvě
od dvou ruší se (zdvihají se); gestört werden, Störung nehmen
. Tělo, jenž se ruší, obtěžuje duši. Hus II. 304. Poněvadž tak se ruší ďáblovo královstvie
. Hus II. 102. —
se odk
ud. Neruš se z místa (nehýbej se). Na Slov. —
přes co. Přes něčí zápověď něco
r. —
co kde čím: jelena
v myslivně,
na louce nožem.