ČPraslovanské č. Vz Gb. H. ml. I. 318. —
Č se psalo: c: cechel;
cc: lucc;
f s: zefen (sečen);
cf: klokocf;
fc: fceled;
zf: zfed (čěd);
/z: vtefze (uteče); c
h: chubr (čubr);
chz: achz;
chs: chsryewcze, rostl.;
cz: lecz;
č : lúč;
č: očy;
czz: czzlowiek;
cž: neczadfkee;
cž: tocžis;
tff: tffweru věc;
tč: nětčeho;
czi: v cziele jeho. Vz Gb. H. ml. I. 519. nn. — Jak
splývá č s předcházející nebo následující
sykavkou. Vz
čč, čs, čš, čc, šč, žč a Gb. H. ml. I. 520. — Č se
mění v
f: točúš, točíš, totíš n. totiž. Točúš z to- a čúš strč. čuješ sentis, staženo v čúš, složeno s to- a změněno v totíš a totiž. Vz Gb. H. ml. I. 524., List. lil. 1880. 295. Dialekticky: čížek —'tížek, říčice — řítíce, papuče — paputě, žluč — žluť. Gb. H. ml. I. 524. Č za
ť: päč, radoščó. V Radkovsku na Slov. Phľd. 1893. 374. — V
t v Brn. a v Čech. šmytec m. smyčec. Brt. D. II. 167. — V
c (se mění): cesnek, stra- cenuška m. stračí-. Brt. D
. I.
41., 167. — V
š, vz
čt, tč, dč, čč, pč, bč, kč a Gb. H. ml. I. 525. Ušitel — učitel, preš (prečo), ušinko- vať. U Revúce. Phľd. 1893. 562. V Bystřičku: žloš m. žluč, Brt. D. II. 73., u Drahan: šme- lák m. čmelák, ib. 102., 113., na Žďár. pa- puša. Ib. 250. Ve skupině
čp v Háj. Herb.: věci špavé, špavosť, špění. 147. b., 142. b. — V
ć (ve Spiši) t. j. vyslovuje se měkce: ćerci
(čerti), oći; ale: čo, člověk, čas, varkoč. Phľd.
1893. 433. —
Č (ť) odsuto v šk m.
sčk a
v
šp m.
sčp. Bývalé
ščk a
ščp změnilo se
v
šťk a
šťp, odsutí stihlo tu tedy vlastně
hlásku
ť: škavka m. ščkavka, špavý m. ščpavý.
Vz Gb. H. ml. I. 526. —
Č se přisouvá:
špice, strč. šťpicě a to předpokládá ščpice.
Vz ib. 526. — Jak se mění a kde odsouvá
č
v nářečí jihočeském. Vz Dšk. Jihč. 44.—45. —
Č v chromečském podřečí na Mor. Vz List. fil. 1894. 93. — Subst. v -č (-ď) mají slabiku kořennou z pravidla krátkou: páliti palič, sá- zeti sazeč, bouřiti buřič; odchylkou: rouhač, hlídač. Gb. H. ml. I. 597.