2. Sem2
. Sem, z semo, siemo, adv. =
na toto místo, hierher, herzu, her, herein, herwärts, einher. Strsl. semo, samo, sem, huc; příp. -mo. Mkl. aL. 55,, B. 2,34.
Sem, semka, semity, semkaj. Na Ostrav
. Tč. Sem (volání na psa)! Us. Dch Jen sem (= vstupte, herein)! Us. Dch. Jdi mi z domu ven, taková žena ne- smí sem; Mého anděla sem pusťte; Sem, sem jarní slavíčku, zpívej libou písničku. Sš. P. 14., 25., 69
. (Tč.). Pojď sem. Sem ke mně
. S. na tu stranu. Dobyl se sem. D. Podívej se sem. Us. To sem náleží. Us. Když najprve p. Lacek sem do Brna při- jede, má zjednati s ním
. . . Půh. 11. 349. Ti, kteříž chtie odsud jíti k vám, nemohú, ani od onud sěm; Chudé a mdlé, slepé a klecavé uveď sem; Příteli, kterak si sěm všel nemaje rúcha svatebního? Hus II. 238., 250., 379. Sem to, sem tuto
. Semto přišel. —
Sem-tam, her-hin
. Přítel sem, přítel tam (= co mi do přátel). Ros
. Jeden sem, druhý tam. Sem tam se hádati. Us. Dch. —
Sem- tam, semotamo, semotam, sem a tam, sem i tam = dolů
na horu, v tu (onu) stranu, hin und her. V. Siem i tam po odpustcích běhali. Hus II. 154
. Běhá i sem i tam, obracie sě i sem i tam; Běhánie, vrtěnie, neb i sěm i tam hleděnie. Hus 1
. 203., 265. Chodil sem i tam smutně po dvoře. Kn. Sem a tam motaje se. Kom. Sem i tam hleděti. V. I vá- leno ješče, ni semo ni tamo ustupeno. Rkk. Sem i tam = onde i onde. —
Semotamo (neskl.) =
šněrovadlo. V Krkonoš.