-sen
-sen, -šen; -děn, -zen; -těn, -cen. Slovesa třásti, třasu, třesu, vésti, vedu, másti, matu, hrýzti, hryzu atd. mají v mi- nulém trpném příčestí: třesen, veden, mu- ten, hryzen a zní tedy i odvedená od nich přídavná á podstatná jména: tře- sený, třesení, vedený, vedení, matený, ma- tení, hryzený, hryzení. Pročež také. nésti, nesu, nesen, nesený, nesení; vézti, vezu, vezen, vezený, vezení. Ale souhlásky h a k rozlišujeme před e vždycky v hustší sy- kavky ž a č: vrhu vržeš vrže vrhou vržen vržený vržení; tluku tlučeš tluče tlukou tlučen tlučený tlučení. Zvykem ustálilo se š m. s v příčestí minulém trpném sloves složených: snésti, pronésti, vznésti a pod.: snešen, pronešen, vznešen, odkudž pak utvo- řena jména: snešení, pronešeni, vznešený, vznešenosť a p. (Bž. 178.). Všecka takováto slovesa náležejí do I. třídy pod vzory nésti, péci. Jakmile však přestoupí pod vzor či- niti, tedy nositi, voditi, voziti, máme k dal- šímu odvádění kmeny: nosi, vodi, vozi, kte- réžto s příponou -en by daly: nosien, vo- dien, vozien čili nosjen, vodjen, vozjen. Další pravidelný postup jest pak tento: 1. dj a tj směžďují se v z a c, nestojí-li před nimi jiné souhlásky: hoditi Hozen hozený hození, roditi rozen rozený rození; hraditi hrazen (neústrojně hražen) hrazený hrazení; chytiti chycen chycený chycení, platiti pla- cen, světiti svěcen. Hyzditi má hyzděn, dráž- diti — drážděn. Výjimky: děditi děděn, la- diti laděn, cítiti cítěn, pečetiti pečetěn, cí- diti ciděn, voditi voděn (za příčinou rozdílu od: voziti vožen a neústrojného vozen), ale zprovoditi zprovozen. — 2. Sj v š a původní zj v ž též jen po samohláskách: nositi no- šen, kaziti kažen, voziti vožen a neústrojně vozen. Výjimky: plaziti plazen (neústrojně m. plažen), spasiti spasen. Zameziti, odciziti mají správně: zamezen, odcizen (poněvadž tu z = dj. Bž. 195.). Baciti — bacen. (Bž. 195.). — 3. Skupeniny st a sl mění se v šť a v šl: pustiti — puštěn, mysliti — myšlen. Výjimka : kresliti, kreslen. — 4. Retné sou- hlásky b, m, p, v a tekuté l, ř nepřipouštějí měkkosti: loven, lapen, huben, mámen, chvá- len, tvořen. Mk. — Vz -en, -ten.