Shoditi
Shoditi, shoď, il, zen, ení; sházeti, el, en, ení; shazovati, shozovati — svrhnouti, dolů hoditi, ab-, herab-, hinunterwerfen, ein-, hinabstürzen; na hromadu hoditi, zu- sammenwerfen ; ceniti, schätzen; se = sho- diti se, shodnouti se, shodovati se, shozovati se = srovnati, übereinstimmen, übereinkom- men, sich mit Jem. abfinden, sich reimen, zutreffen. Jg. — abs. Ten kůň shazuje. Us. — co, koho. Kůň mne shodil. Jel. Kůň zuby shazuje (wechselt), jelen parohy. Us. Shodnouti co = uhodnouti. Lg. S. Jezuity = zrušiti. Jezuité byli shodění. Na mor. Zlínsku. Brt. S. révy (zbytečné uříznouti). Ck. Mohla by (kráva) pěkná telata shazovat (germ.). V Kunv. Msk. — co komu = dolů hoditi. U Opavy také = haněti, Jemanden etwas aus- reden, missbilligen. Klš. — se komu (proč). Netoliko židovi, nébrž i pohanu by se taková omluva shodila. Sš. I. 43. I samým Římanům voda jeho (bravného rybníka) pro nemocné vojáky dobře se shodila. Sš. J. 82. (Hý.). — co, koho odkud: se schodů, D., obuv s nohy. Puch., někoho s úřadu (složiti). Plk., Sych., Apol., Brt. Shodil ho s kathedry (dotekl ho). Prov. S. hrnce s police. Er. P. 38. Tak později asi po 30 nebo méně letech stejným obořením apoštola Jakoba mladšího s cimbuří chrámu shodili. Sš. Sk. 91. Shoď mia, miíý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Sš. P. 139. S. se služby, ab- setzen. Mor. Šd. — co, koho, se jak: ně- koho po hlavě dolů s. V.— kdy. Shodnouti se po vádě (smířiti se). L. Po dvou letech hříbě stoličky mlíčné první shazovati počíná. Ja. — co kam: v jednu hromadu = na hromadu. Plk. — co zač = ceniti. Ms. pr. hor. — co čím: seno s půdy rukama, po- dávkami s. Us. Rád by klobásou polt slanin shodil (veliké za malé obdržel). Č. — se. Nemohou se shodnouti (jsou si na štíru). D. Shozuje se vůle jejich. Jel. Dva úhlové se shodují. Sedl. Shodí se to, es wird brauch- bar. U Olom. Sd. Ty trojúhelníky se sho- dují, kongruiren. Nz. — se s kým = a) srovnati se. V. Nemohu se s ním shodnouti, na čisto přijíti. D. Sloh toho písma se slohem ostatních písem téhož spisovatele se neshoduje. Marek. Také sloh evangelia sho- duje se s osobností sv. Luky. Sš. L. 2. To s pravdou se neshoduje. Dch. Pes s kočkou se neshodí. Na Ostrav., Tč., u Opavy. Klš. — b) = rozuměti si. Čech s Polákem se shodne. Us. — se oč: o záměr, in Betreff eines Planes. Sych. — Kram. — se v čem. V tom se shozují. Ryt. kř. Ty závěrky v znacích se shodují. Marek. Shodnouti se v trhu. L. V zásadách se s ním shodoval; V tom výkladě se všichni s-dují. Sš. II. 25., 133. (Sk. 108., 239. — Hý.). - se o čem: o věcech (srovnávati se). D. — čemu. Všemu tomu shoditi (vyhověti) umí. V., Jel. Dobrá hospodyně všemu tomu s. může. V. — (co komu) na čem. Shodil (= slevil) mu 20 kr. na lokti. Mor. Brt. Přemoudře se nyní na tom shodli. Sš. Bs. 197. — s inft. Proč jste se shodli pokusiti ducha Páně? Sš. Sk. 54. — se nač. Ješto se to na něco shodí = dobré býti k čemu. Na Slov. Bern. — Neshodnouti se = ne- zvésti se, zlý konec míti, zle padnouti. V.