SchnoutiSchnouti, schnu, schni, schna (ouc), sesghl a schnul, utí =
vlhkosti pozbývati, trocknen, dorren;
náruživostí nějakou ztrápenu býti, schmachten. Jg. S. od such (suchý),
u v
y,
y v
? a vysutím toho schnouti. Ht. Strsl. s?hnati, siccum fieri, koř. s?h, stind. śuš m. suš. lit. susti, šusu. Mkl. aL. 141., 144. —
abs. Když jest vlhko, nic neschne
. D
. Ta rostlina schne. Kom
. Seno, ovoce, strom, květ, tráva, úd, dřevo schne
. Us
. Smysl neb čich hyne, moc schne, tvář bledne, čelo práhne
. Hus III
. 136
. —
kde. Mokrý šat
na povětří schne, Us
.; na těle
. Us. —
na co: na ruku
. Us. —
od čeho: od nemoci. V. Vz Závistník. —
čím. Rostlina suchem schne
. Us. S. žalostí, starostí, V
., láskou, strachem, D
., závistí, Kram., hořem
. Puch
. Hladem a žízní život vadne a schne
. Kom
. Did
. 68. —
pro co: pro strach, D., pro očekávání budoucího zla. St
. sv
. 1523. Schnúti budú lidé pro strach a pro čakánie. Luk. 21., Hus II. 7
. —
po čem = nýti, schmachten
. D
. —
v čem. Lidé v strachu budou schnouti. St
. sv. 1523
.