SkrovnitiSkrovniti, il, ěn, ění,
uskrovniti, skrov- nívati =
spořiti, sparen. V. —
co (
v čem). Rk. Rač pokušení všecko v nás s
. Kanc. Proto tieží sě rúhavé mluvenie, že Bóh ustavil jest člověka, aby byl vrátným duše, aby úplně skrovnil jazyk, aby nevyrazil se, když čas nenie. Hus I
. 225. Ta
láska
v pro- tivnostech trpí, v štěstí skrovní, v tvrdých věcech silní, v dobrých skutcích veselí atd. Hus III
. 164. Ktož skrovní svú řeč, múdrý jest
. BO
. —
se v něčem, Výb. I. 752
., v jídle
. Lk. Skrovní se a mdiejí v dobrých tělesné žádosti. O 7 vstup
. Č. exc, Jiní budú
proň s. sě v takých věcech. St. N. 70. —
se od čeho (=
straniti se). Kdož se skrovní od tohoto světa. Št
. N
. 279
. —
se komu kde.
Ve výsosti skrovnily se oku. Ld.