SkřemenSkřemen, škřemen, e,
skřemének, skřemí- nek, nku,
skřemetiec, nce, m.,
skřemení, n
. (na Mor.
skřemenice, e, f.),
skřemeníčko, a, n
. =
křemen, kámen oblátkový, der Kiesel, Kieselstein, Kies, Quarz
. Příp. -men?. Mkl. B. 237. Škřemen, škřemení, škřemínek. V. K rozsvícení ohně křesadlo s troudem, s ocelí, škřemenem (křesacím kamenem) ať jest tu. Kom. Škřemeničko, kteréž do střevíce padá. V. Pravý skřernínek! Vz Svéhlavý. Č.— Vz Křemen.