SkřípatiSkřípati, s
křípa
ti;
skřípnouti, pnul a pl, utí;
skřípěti, ěl, ění:
skřípávati, skřípívati, knirschen, knarren, knirren, kirren; quet- schen. —
abs. Železo o železo třené skřípá, vrzá. Ros
. Dvéře skřípají (vrzají)
. L. Kolo skřípá. St. skl. Stěžeje chrámové s. budú; Vůz těžký s senem skřípí. BO. Ptáci skřípí. Us
. —
kde. Kola
v sněhu skřípají. Us
. Ve dveřích se s. Us
. Spodek člunu skřípal na písku. Dch. Sníh
pod nohama skřípí
. L
. —
čím: zuby. D., Kom., Br. Kanec slintavý zuby skřípí
. Smrž
. Má ducha němého a ten kdež- koli věk jeho chopí, tepe jím a pění a skřípí zuby a schne. Hus I
. 125.—
čím na koho (proč): zuby na někoho s. Solf., Hus I. 230., Ben
. V., Br. Turci
velikým hněvem zuby naň skřípěli. Vrat. 87. — komu. Střevíc mně skřípá. Us
. —
na co,
na čem: na housle, Ros., na houslech (Houslích), schnarren, krat- zen, fiedeln, stümpern. Jg. Mistr Nouze učí dělati a psota Dalibora na housle skřípati
. Prov. Jg
. —
na čem od čeho. Pán od zlosti na zubech skřípal. Kn. poh
. 614. —
se, koho. Kdo tě skřípl (smáčkl; 2. ošidil)? Us., Sá. S. se, na Slov.= vaditi se, streiten, zanken. —
se čím: dveřmi.