SlabýSlabý; slab, a, o; komp. slabší a slabější. Slaboučký a slabounký. Strsl. slab?, debilis, příp. -?. Mkl. B. 29. — S. =
netuhý, volný, schlaff, weit. Někteří slabé (prostranné) roucho rádi mají, jiní tuhé (těsné)
. Kom. —
v čem: u víře. Hý. —
S.,
nesilný, nemocný, křehký, mdlý, útlý, schwach, kraftlos, hin- fällig. S. provaz
, nohy (tenké), dítě, oko, paměť, nepřítel, pevnosť, posádka, hlas, řeč (nepronikající do srdce), světlo, víno, pivo, polívka, Jg., lodyha
. Rst. Slabého smyslu. Us. S. jelen (malý). Šp. To je jeho slabá stránka, ein Faible. Dch. Slabý prízvuk. Nz
. Neminulo sedym roků, šel tatíček v slabém kroku. Sš. P. 118
. Včilé mi dáváš slabou potravu. Sš. P. 532. (Tč
.). S. jako moucha, Us
., jak hrachovina, na mor. Zlínsku, Brt., jako makový květ. Mt. S. Slabý musí za sla- bého trpěti, strany toho vz přísloví v článku: Jedle, Krkavec, Pán
. —
čím: rozumem. Dch. —
nač, na koho, k čemu. Dievčie ruka na vy k vládě slaba. LS. 115. Síly ku půt- kám slabé. Sš. II. 206. Jeden jako druhý slabý na myšlénky. Sá. —
po čem: po nemoci. Us. —
na čem: na duši i na těle, Jg., na mysli. Dch. — S.,
tenký,
chatrný, dünn, schwach. S
. sukno. Kom. — S.,
malý, klein. Při s. ohni vařiti. Ras.