Slémě
Slémě, gt. slemene, slemeno, a, n., trám příční v stavení, hambálek (Mřk.); zvl. trám nejvyšší ve střeše a sám vrch střechy, der Balken, Querbalken, Grathsparren, die Firste, der Firstsparren. Us. Jg., MV. Vlezl až na slemeno. Us. A vznět skytej k spalbě pyš- ných slemen. Sš. Snt. 23. — V hornictví s. = strop štoly, dolového díla, die Firste. Am., Vys. Vz KP. III. 72. S. hory, der Berg- rücken. Vký. — S. zobáku. Nz.