Slíbiti. — absSlíbiti. —
abs. Kdo slibuje, ten dej. Faust, 185. —
co. Sľúbil mnoho a dal
hovno (nic). Mus. slov. VI. 110. —
komu čím. Bohu svou čistotou jsem slíbila 1727. Pís. advent. Mš. —
co komu do koho. Neb se jest slíbilo Pánu do tebe, quia complacuit domino
in te. Pror. ol. 45b. 2. —
s inft. Slíbil jim půl tolaru navrátiti. Tk. XII. 195. Boj slibuje býti tuhým, verspricht, špatně m: zdá se, že bude tuhý. Mus fil. X. 138.