Slitina, slitinka
Slitina, slitinka, y, f., něco slitého, etwas Zusammengegossenes; zvl. věci z kovu slité, das Gusswerk, das Gussmetall, Metallgemisch, die Legirung. Rytiny a s-ny mužův a žen. Kom. Slitiny (smíšeniny kovové, die Metall- legirung. Nz.): mosaz (7 částí mědi a 3 části zinku), tombak (21 č. mědi a 4 č. zinku), bronz z mědi a cínu, zvonovina (4 č. mědi a 1 č. cínu), dělovina (9 č. mědi a 1 č. cínu), pankfong či argen tán či nové stříbro (4 č. mosaze a 1 č. niklu; s přísadou asi 2°/0 stříbra: čínské stříbro) atd., vz S. N. O sli- tinách kovů, mědi, olova, stříbra, zlata atd. vz Šfk. 139., 330, 31tí., 352., 361., KP. IV. 179., 152., 277., 231., 257. — S. na tváři, der Gesichtsgrind, vyraženina. — S. a kyselice krvavá v materníku. Volk. S. v žaludku zví- řecím (chundel srsti). Ja. Ty neštovice jsou jedna s. (v jedno slité). Us. Rk. S. krevní, placenta sanguinis, der Blutkuchen. Nz. Vz Schd. II. 359.