SlovoSlovo syn dí tuto
v jediném a výlučném smyslu; Tudy nemůže se slovo to jinak bráti
, leč ve smyslu vůbec užívaném; Aneb v
obšírnějším smyslu; Ač lidé nebyli
s-u oněch slov
došli; S. utajený; Mluví k učed- níkům v těsnějším a užším s-lu; I my
se s-u slov těch nyní jestě pracně dobíráme; Což ovšem na týž s. vychází; S. tento nej- běžnější a nejbližší jest; To jest hlavitý s. obou podobenství oněch; Ve strohém s-u; S. ten samoplynně vyniká hned při prvním čtení slov; Dalejší slova prostrannější a všeobecný s. řinou; Tomu s-u přírodnému a samým sebou zřejmému nepovolujíce ně- kteří vykladači na různá bezcestí zašli; S. ten nedopadá ani k významu analogie slova řeckého ani ku spojitosti místa našeho; Čteni
, co zde přicházejí
, na týž s. vedou; Leč rozdíl do s-u není zhola žádný. Sš
. I. 19.
, 37., 40.
, 4L
, 48., 52., 60
., 69., 70., 74., 79., 82., 83.
, II., 21., 51., 60., 66., 69
., 113., 114., 156., 171., 187., J. 15., 226., 246., 252., 256., 266., 280., 300., 304., 308
., Sk. 24., 40.
, 4L
, 70
., 103., 127., 130., 160., 161., 182., 191., L. 21., 108., 125., 202., 138., 142., 145., 146., Mr. 21., 34., 50; I. 124., 130., 149. (Hý.). Co
učitelé v jednom a jednostejném smyslu často, světle, ustavičně a trvanlivě drželi, psali, učili, tvrdili a zastávali, toho jistý a ne- pochybný důvod se béře. Štr. Modlitba ta:
Otče náš ... v krátkých slovách viece za- vierá s-u neb pravdy, než která jiná tak krátká neb delšie; Ač toto
sv. čtenie má mnoho s-óv velikých, avšak móž kusy třmi zavřieno býti; Jiných s-óv duchovních jest mnoho v tomto čtenie; Divně táhnú s. písma sv. k svým rozumuom. Hus I. 312
., II. 328., 387., III. 308. —
Konstrukce (vazba) po s-u (ad intellectum,
xatä ovveóiv). Sš. J. 199.
O vazbě dle smyslu budiž poznamenáno: a)
jména hromadná pojí stará čeština pravi- delně s výrokem v plur. Obec volili si úřed- níky. Let. Chasa naše běhati začnou. Kom. Vidouce to lid, táhli na nepřátely. Každý podlé svého jednali. — b)
Výrok váze se druhdy k podmětu ne dle rodu gramma- tického, nýbrž dle rodu přirozeného. Vojsko
se rozjeli na svá obyvadla. Let. Města se branili. Let. Znamenitější osoby
z Peršanů k tomu byli vystrojeni. Let. Knížata
nám psali. Vz
Shoda a více v
Mtc. 1870. seš. III. str. 121.— 122. (Brt.). — S.,
moc smyslící, rozum, dovtip, soudnost, vtip, der Verstand, die Vernunft, der Sinn. Kat
. 504., 1514., 1583. Rozumu a s-lu chytrého
, hlubokého
, by- strého
, zdravého; nebyti při zdravém s-lu; z rozumu
, ze s-lu někoho vyraziti (zbláz- niti); s-lu zbaviti
, s-lu zbavený, pominulý s-lem; tupý na s-lu, na s-ech; beze s-lu (blá- zen) ; pominutí smyslem; ku předešlému s-lu se zase navrátili (k rozumu opět přijíti). V. Smyslem to skladše = důvtipně
, chytře to umluvivše. Kat. 2528. Z smysla vzatý = smyslu
, rozumu zbavený. Kat. 283.
, 1526. Zdrávu i při s-le ji nalezechu
. Pass. 737. Tak v srdečnú radosť vstúpi, až jako z s-la vystúpi. Výb. II. 7. 24. Chci psáti podlé mého malého smysla. O. z D. Onen smy- slem a snažností zíště a druhý nedomyslem a leností ztratí. O. z D. Pokudž s
. lidský pochopiti může. Br. Co ze mne chceš s-ly vláčiti (soukati. Když někdo na něco na- vádí
, čemu zdravý rozum odpírá. Vz Pře- mlouvání). Č. Samým s-lem k nabytí zku- šení vedenu býti. Kram. Nebyli dobře při s-lech. Bern. Pominouti se s-lem. V. Po- zbytí s-lů; s-lu pozbyti, z s-la vystoupiti. Us. Jest obražen na s-lech. Boč. Někteří se s-lu pomíjeli,
Krab.
, Nz., se smyslem. Biancof. Leknutím smyslem se pominouti. Ml. Potracení s-lu, vystoupení ze s-lu. Us. Té dlouhé řeči krátký s. jest; On k tomu nemá s-u; S. nocí obestřený; Čilý s.; S-u pozbyti. Dch
. S. umělecký. Nz. Dosti let má ale s-u málo. Ctib. Hd
. Při dobrém s-u nebyti. Smil v. 68. S. svój při sobě jmějte. Dal. 174. S-a u mále míti. Alx
. Kam ste svój s. dali ubožátka? Št. Kn. š. 149. Vše- cken s. na něco vzkládati. Kat. 2443. S. člověčí svieti sě v jeho tváři. Bibl. Vedlé svého s-u. Měl tehdy léta a s. dobrý. Půh. I. 385. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest na- plniti, cos Bohu s dobrým s-lem dobrého, jež móžeš naplniti, slíbila
, ač chceš býti spasena; Kam sú s. děli? peci by nesměli obořiti súsědu a pak chrám chtějí bez viny bořiti Bohu!; Tehdy otevřel jim s., aby rozuměli písmu (Luk. 24
.); Na to slovo die mistr hlubokých smyslóv, že tu zjevně se ukazuje
, že Bóh nenásleduje kněžského súdu; Živému jest řečeno: Což móž ruka tvá, to dělaj, nebo potom diela, ani s-a k dielu, ani času nebude. Hus I. 269., 329., II. 144
., 159., III. 147. (Tč.). Bůh mu s. smátl. Pk. V srdci múdrého přebývá s. (sapientia); V tváři múdrého svieti sě smysl (sapien- tia). BO. Nebožátka velmi hloupá
, méně s-lu mající, nežli plzeňský Halama. Prov. Jg. Zlá moudrost svědčí, až Bůh s-ly zmate. Č. — S.,
přítomnost ducha, das Bewusst- sein, die Geistesgegenwart. Kat. 953. Po- minouti se smyslem, smysla. S. ztratiti. S-lů zbavený. Us. —
S.,
nástroj duše, jehož po- mocí cítí, vidí, slyší, čenichá i chutná, der Sinn, sensus. S-vé tělesní: vidění, slyšení, vonění, koštování, dotknutí, V.; vidění, dotčení, slyšení, povonění, okušení. Br. Pět jest s-lů ve člověku: zrak, sluch, okušenie, povoněnie a dotknutie. Hus. Zrak, sluch, čich, chuť, hmat, Mat. Ben. Zrak, sluch, čich (vonění), košt (okus), tknutí. Kom. Hmat (sídlo hlavně v prstou, dlani a rtech), čich (sídlo v nose), chuť (sídlo v ústech, zvl. na jazyku), sluch (sídlo v uších), zrak (sídlo v očích). Pž. S. zevnitřní (vněšný), vnitřní, Marek, obecný, Krok, pospolitý. Orb. p. Všecka myšlení svá i vnitřní s-ly k něčemu oddati; tupé s-ly míti. V. Vnitřní s-lové (citové) dáni jsou tři, kteříž v mozku sídlo mají. Kom. Člověk úplných s-ů. Dch. S. okoušecí. Nz. Věcmi vidomými rozumí to, co pod s-y naše podpadá; S
. tělesný, pleť- ský
, zemský
, věcí nebeských neschopný; Nevěra nevidí, leč co pod holé s-y padá. Sš
. II. 199., J. 52., 118. Skrze pět čichóv neb pět tělestných s-óv, jako skrze nějaká okna, hřiechóm vchodiště v duši jest; K bla- hoslavenstvie máme táhnouti všemi s-y. Hus I. 114
., II. 328. S-vé míjejí. Ler. Padati do s-lů, Bern., pod s-ly.
Jg. S. tělesný (ze- vnitřní) a duchovní (vnitřní). Har. S
. hu- dební; s-lu, s-lům něco představiti; nasky- tovati se s-lům
. Nz. Vz S. N. — S.
, cit, náklonnost, srdce, vůle. V., Kat, 259. Zlý s. míti. Výb. II. 8
. 3. On v svém s-lu stoje. Ep
. Pog. 29. Zavázavši na svém s-u jiného vzíti nežli Vlacha
. Břez. 232. Na svůj s. jiného naraziti, napraviti
. Dal. Protiviti se s-em i úmyslem. Koule. Jednostejným s-lem a láskou nadšení. Br. Přijíti ku prvnějším smyslům. V. Někomu přes s. přejíti, se pře- vézti
. Na Slov.