Slunečnice
Slunečnice, e, f., rostlina, která se po slunci točí, helianthus, die Sonnenblume. S. obecná, h. annuus, die gemeine S., mnoho- květá, h. multiflorus, die vielblüthige S., velikánská, h. giganteus, die riesenmässige S., brambor, h. tuberosus, die knollige S. Jg., Schd. II. 282., Čl. 100., Kk. 164., Čl. Kv. 189., FB. 42., Slb. 439., Rostl. 883., 884. — S., slunéčko, berunka, brouk. Vz Slunéčko. — S., slunečník, nemoc očí, když kdo na světlo patřiti nemůže, der Sonnen- schuss. — S., nemoc koňská, slunečný janek, myš, jankovitost, der Sonnenkoller, Sommer- schuss. Jg. — S., dcera slunce, opatruje prý na horách květy a kdo ji spatří, toho prý ožehne. Slov. Hdk. C. — S., pihy na obličeji. Mor.