SmrkatiSmrkati. Cf Mkl. Etym. 191. b., 310. -
co čím: tabák lžičkou. Koll. Zp. II. 367. —
co kam: tabák
do nosa. Koll. Zp. 366. —
kde. Tehdá
po všem světu smrklo. ML. 117. a. —
si zmrknouti =
zdřímnouti si. Mor. a slov. Šd. —
se =
smrákati se. Již se počíná smrákavati. Už sa bolo hodne zmrklo. Dbš. Sl. pov. I. 58.