SmýkatiSmýkati. Cf. Mkl. Etym. 311., Mkl. aL. 144., 161., 174. —
se kudy: po skalách. Kká. —
se odkud kam. Loď se smýká
s vlny
na vlnu. Sládek. —
s čím kam. Hospodář chmát měch a smýk s ním
do kúta. Mor. Brt. D. —
se s kým. S. se s nevěstkou. Us Zimmerhackel. —
kým. Smýkl sebou (hodil sebou, pospíšil si). Nap.