Smysliti
Smysliti =smyslem (rozumem) správně pracovati, intelligere, cogitare. Vz Gb. v List. fil. 1882. 303. V 16. stol. ustoupilo sloveso to tvaru smýšleti. Jir. Mor. 82. — Budeme-li tak smysliti. Jord. To sem ne- smysleć slíbila. Št. N. 18. — co. Aby ne- chtěli viece smysleti, nežli jest třeba smy- sleti. Št. Kn. š. 10. — nač. Smyslí na pracného. Ž. gl. — oč. O vrchnosť svou zle smýšlejí. Pož. 123. — o čem (jak). Tak i o pravdách služebných i podstat- ných má smýšleno býti. 1512. Mus. 1883. 364. Smyslte o pánu v dobroti (sentite de domino in bonitate). Ev. olom. 148.— jak. Ač jsem nepokorně smyslel. 2. gl. Když sem byl malý, smyslel (sentiebam) sem jako mladý a myslil jsem (cogitabam). Ev. olom. 106. — komu. Kdo si umí smysliť, nemusí se nadělat'. Us. Brt. Tomuť každý smyslí, čemuž se jest učil. Výb. II. 649. — si co. Co si to ten člověk smyslil, was ist ihm eingefallen? Us. Dch. Jen přeludy si smyslil. Vrch. Keďby nebol sa do tých, čo mi smýšľal, vpľétol osídel. Hol. 5. — kde. Co oni při tom smyslí. St. 1. 1509. — kdy. Dřív jinak smýšlel, teď obrátil. Dch. — s inft. Zmysléľ si podívať se tam (napadlo mu) Brt. D. 300.