1. Soud1
. Soud (zastr.
súd), u
, m.
S. =
souzení, rada, vyhledávání n. uvažování čeho, das Urtheilen, die Urtheilüng, judicatio, discep- tatio
. Pilným s-dem něco rozvážiti
. Reš. Se sebou samí v pilný a bedlivý s
. vejděte. Br. Přísný s. milosrdnému člověku se od- hliví a zlahodí; Kdo utrhá, ten s. provodí. Sš. Ob
. 154. Mnohý v súdě těžce blúdí. Smil v. G46. Čím Bóh lepší jest než člověk, tiem hlubší jsú boží sudové. Hus I. 244. Kaž- dému toho k soudu zanechávám. Ler
. V té příčině byl-li Kročín dobrý hospodář a po- litický člověk, že takové město snížil, roz- umnému člověku k s-u podává se. Břez
. 183
. Súd sboru někdy po domnění jde, kte- rémuž sboru i zklamati i zklamánu býti se přiházie. Hus III. 228
. Bodej byl ten rozum před soudem, který bývá po soudě. Č. M. 193. — S.
, moc duševní, kterou soudíme, rozum, uvážlivosť, soudná moc, die Urtheils- kraft, der Verstand, judicium. Dobrého soudu. V. Muž velikého soudu; soudu zdravého zbaven jest. Kom. Má zdravý soud; soudu ostrého a hlubokého. Br. S
. všecken potratil ten člověk. Zdravým soudem na něco po- hlížeti. Plác. Jasným s-dem něco vyskou- mati. Měst. bož. Někoho s-dem převyšovati. Boč. Rozum se v něm i soud věkem zostřil. Plk. Míti s. při volení příkladův (soudnosť). Nz
. Ty jsi spravováním Noe, důstojností Aron, mocností Mojžíš, soudem Samuel. Štr. — S.
, zdání, úsudek, die Meinung, das Ur- theil, judicium, sententia, opinio. V. Podlé mého s-du, mým s-dem; lékařský s. V. Zma- tený o věcech s.; spěšný s. o něčem vynášeti. Kom. Choutka, cesty boží ke svým s-dům natahovati
. Sš. I. 168. Že Římanům konečný soud tu příleží. Sš. Sk
. 257. S. doskočný ==
opovážlivé posuzování, judicium temerarium
. Dvojí chyby s-du doskočného Pán dotýká. Sš
. iMt. 104
. (Hý.). Že bych o věci té s-du si byl neupravil. Kos. 01. I. 113. Vím, že rozličné s-dy o mně budou. Žer. 1591. S. učiniti o všech lidech; Pravý s. o něčem učiniti. Chč. 298., 619. S. o něčem vydati. Bart. 4. 31. Nebo nejsou mi neznámí po- stranní a nepraví s-dové mnohých lidí, kteří cizí spisy a řeči rádi na jinou stranu vy- kládají nežli bylo míněno a ničehož za dobré a hodné nesoudí, cožby od nich samých ne- pošlo. V. v Úvodě ku kalend., histor. 1590. Já jsem toho s-du. Ros. Po lidských s-dech jíti. Záv. Podlé mého s-du jest ta kniha dobrá, Bern, má tento dub 8 sáhů dříví. Ml
. Vášněmi nakvašen jsa s. vynášel. Sych. S. o
něčem učiniti. Kom., Byl. To pravým s-dem za báseň odsoudili. Dal. S. podlé ně- čeho o někom činiti (souditi). Nz. Chvátání v soudu ničeho dobrého nepřináší; Kdo sou- dem příliš kvapí, ten ku pykání pospíchá; Pospíchá k želení, kdo pospíchá k ortelo- vání; Nemáme býti chvátavi k s-du, aby- chom bez rozvážení všetečně neortelovali. Pr
. S. lživý položí. Hus I. 187
. Nemáš srdce čistého, Čekej soudu přísného. Tě. Všetečně se o jiných s-dem pronášeti. Sš. Mt. — S.
ve filosofii = úsudek, das Urtheil, judicium. S. = spojení n. rozloučení dvou ponětí pro shodnosť n. neshodnosť jich rozumem po- jatou
. Mark. S. se stanoviska logického jest klad vztahu dvou pojmů; soud proslovený sluje výrok, věta, věsť
. S. kategorický (S jest P), podmiňovací (je-li S, tedy jest P)
. S. částečný, kladný n. tvrdící, neplatný, ne- správný, obecný, obměněný, obměňovací, obrácený, obracovací, platný, podřaděný, rozborný, rozdělovací, rozlučovací, slučo- vací, souborný, souborný z přezvědu (a po- steriori), souborný z obzvědu (a priori), správný, výčetný, záporný, ze zkušenosti, změněný, změňovací, z možnosti, z nutnosti. Jd
. S. se stanoviska psychologie jest osvo- jování představy nové se starší. Jd. — S.,
souzení činů mravných podlé práva, obyč. spojené s mocí k vyvedení toho, co za právo uznáno, das Richten, Gericht, das Gericht- halten, judicatio. S
. držeti, činiti, konati, říditi (souditi); s. v soudnici držeti; den s-du a práva; na s-du seděti, V., Arch. I. 164., Dal. 102
., neseděni na s-du; s. říditi; s někým na s-du státi; od někoho na s-du mluviti; před s-dem koho zastávati; na s-du ztratiti, s-dem přemoženu býti. V
. V s-dč ně- koho souditi, Dal., rozsudky činiti. Jel. Král s pány v s. zasedl. Vš. Král každého dne na s-du sedal. Sych. Postaviti se na soudu. Kram. Není spravedlivé, aby někdo i ža- loval, stranu držel i soud vynášel. Pr
. S. souditi. Us. Krev a príbuznosť činí v sou- dech rozličnosť. Č., Pk
. S. nálezný (který nálezem se děje). Výb
. I. K soudu státi, nestáti; s. podstoupiti; soudové jdou (die Gerichte werden gehalten); nejití s-du. Vš. Ze s-du vyvésti, vyvstati (aus der Gerichts- sitzung austreten); s. vykonávati (soudní moc), J
. tr.; s. držeti třikrát do roka v Praze s nejméně 9 votanty. Pr. Náhlým s-dem ně- koho souditi; řízení náhlého s-du; trest na náhlý s. vyměřený n. vyrčený. J. tr. Každý s. má dvě strany; s. spravedlivý jest jako váha; s. má býti neporušený; každý s. má své pře. Rb. Každého škůdce na přísné bral soudy. Kos. Ol. I. 45
. S. jednotlivý, sou- kromý též zvláštní, všeobecný. Sš. Mr. 22. Pravil, že s. spravedlivý soudí. Sš. J. 91. Vůbec ráz a povahu soudu vyličuje. Sš. J. 91. Pán nemíní zastaviti s-dů veřejných, ani státního ani církevního: Pán církvi a vládě s. připisuje: Mluví tu Pán o soukromém a všetečném soudu, jímž skutky a činy jiných nelaskavé měříme; Mluví o s-du opovážli- vém; Aby milosrdného došl
a s-du; Připo- vídá svůj s. podlé toho upraviti, jak . . .; A a ní (drásty) zlého soudu náměstek sobě strojí. Sš. Mt. 103., 104. S. podlé něčeho upra- viti. Hý. Bůh sobě s. vyhradil; Prohlédati k s-du božímu. Sš. Když lidé na soudy boží všetečně se dobývají. Sš. I. 42. S. lidu, die Lynchjustiz
. Dch
. A když jsú k té věci stáli před súdem zahájeným, řekl Duchek. NB. Tč
. 91. Dokudž s. stojí (trvá). Půh. I. 262. V zahájeném súdě; Muž mój musil jeti od svého úřadu k jeho súdóm. Půh. I. 294., II. 78. My zde chtěli sme s. držeti, ale ne- mohlo se to nám nijak trefiti; Ještě do s-du olomouckého a přes s. drahné nedělí jest. Žer. 338., 342. Bez súdu dievku svázavše. Výb. II. 19. S-dem koho o něco slyšeti. Vz Slyšeti. Bart. 1. 36. S-vé, kteří se při témž zločinu setkají. J. tr. Jak učinil Mojžíš, jenž jednak se na huoře modlil, jednak na súdě sedal, jednak bojoval. Hus III. 30. Zdrž se ot s-du, leč obě straně slyšeti bu- deš. Vš. IX. 1. Dříve než k s-du přistoupíš, měj všechny své potřeby pohromadě; Každý, kdož se zná, že k s-du pro nemoc neb pro jakoužkoli příhodu n. potřebu nemůže státi, může sobě poručníka zříditi; Sročení kdyby se překážka morem, válkou aneb jinak stala, s
. se má odložiti; Povinnosť soudu chce člověka dobrého, spravedlivého, střídmého, života čistotného, mírného a dobře umělého; V soudech při věcech omylných a zatmě- lých neužívej kvapnosti; Při rozvažování spravedlnosti a soudu zachovej prísnosť, ale při vyrčení a rozsudku milosrdenství; Při soudu spravedlivém zachovej také milo- srdenství; Na levo ani na pravo v s-dech se neuchyluj; Čiň spravedlivý soud každému rovně jednomu jako druhému; V soudu sedě nehleď osob, ani bohatého ani chudého, ani přízně ani nepřízně, ani darův, jež soudce oslepuj í a spravedlnost potupují; Za s
. spra- vedlivý nežádej zisku a nevyhledávej užitků časnych; V soudech nemá býti osob přijí- mání; Soudové spravedliví dary a lakom- stvím se převracují; S. a spravedlnosť nemá býti s útokem a mocí, ale s kázní a tichosti požádán; Nikdo s-dů pořádných a jiných dobrých a chvalitebných pořádků světských nepřetrhuj. Pr. S. zahájiti
, při s-du seděti. Er
. Položiti, ustanoviti den s-du; s
. o ně- čem; propadnouti náhlému s-du
. J. tr. Oby- čej při soudech; omluviti své nestání k s-du ; na někoho s-dem nastupovati (gerichtlich verfahren). Šp. V každém pořádném s-du má býti soudce, původ, obviněný a svědek a z těch čtyř věcí žádná dvěma býti ne- může
. Pr. O jehožto hlavu soud děje se. Ep. Pog. 24. O jiných vězních s. odložen. V. Při zahájení s-du, kdež, jest-li kdy jindy, obzvláště řád, pokoj, vážnosť a stud zacho- váván býti má. Žer. A k těm dnům sváteč- ným stranám odkladové se díti ani s-dové držeti nemají. Kol. 19. V s-dě jde se jedním právem. Tov. 49. S. se odbýval v suchých dnech adventních, postních, letničných a o sv
. Jeronyme; S
. o svíčkách — o třech králích; Zahájení s-du za starších dob a jak s
. se skládal, o tom vz Pr. 1869. str. 590
., 592. a násl
. —
S.
poslední, boží, das jüngste Gericht. Na posledním s-du. V. S. svéta. D. Tím rozumí se den s-du všeobecného. Sš. Mr. 22. Poslední s. od něho vykonán bude
. Sš
. J. 88. Jemu přináleží veškeren s. vidomý i nevidomý, časný i věčný, blažený i od- sudný
. Sš
. J. 88. (Hý.). Němam ja tu času od- počivać, musim k panu Bohu na
sud hybać; Ale fa Bůh trestat bude, až při tom posled- ním súdě; Na tom súdě, což tam bude? sám pán Ježíš súdit bude. Sš. P. 13., 251., 776. (Tč.). An jde (syn boží) na súd zvláště ve svém veleslavenství s velikú mocí; Zna- menaj hřiešnej, kterak to bude hroznej súd. Pass. 16., 17. (Hý.). Každý jazyk, jenž sě tobě protiví, na súdé budeš súditi; Hnú se k s-du s synem člověka proti hriešnikóm ; S. bude tomu bez milosrdenstvie, ktož ne- činí milosrdenstvie; Na nebe vstúpenie a na
súd přijitie; Súd boží na pravdě, kterážto ani zklamává
, ani zklamána bývá, vždy zá- leží. Hus I. 326., II. 12., 392., III. 11
., 228. (Tč.). Dej ať před s-dem obstojím, odsou- zení se nebojím. Sš. P. 57. Do pekla hlu- boko, do nebe vysoko a nebeského s-du ku poslednímu dni dlouho čekati. Prov. Už je na božím s-du (na boží milosti — zemřel). S. a Ž. Soud boží, vz Ordalie. — S.,
pře,
rozepře, der Process, Rechtsstreit, die Rechts- sache, der Rechtshandel. Nejsem na tom, abych se v s. vydávati měl. Ler. Jestliže by administrator na tu faru, o kteroužby s
. byl, kněze dáti nemohl. Zř
. F. I. B
. XIX
. Což se s-du o hrdlo a česť dotýče. Ib. A. VII. Králová Milosť tomu chce a
páni, aby o zemskú věc před nimi měl súd býti. O. z D. A ktožby pohnal a ktožby súd ten před se směl vésti. O
. z D. Pak sou mezi nimi s-dy boží (sváří se, perou se). Us. v Do- brušce. Vk. Nevyjde ze soudů, jestliže si naň do opravdy zasedne. Sá. Zapletl se do soudů; Udělati s něčím krátký s
. Dch. Ne- stání k soudu, Kontumaz (im Proeesse); Věc na s-du jsoucí, trvající. J. tr. Byl s. ten vykonán proti všelikému veřejnému právu; Nebo volati se k vyššímu s-du není toli co ze s-du se vytahovati; Odvedení lidí od všetečného s-du. Sš. Sk. 91
., 272., Mt. 104
. Protož všecka města dali se v s. se pány i s rytieřstvem. Let. 258. S. na ně- koho vznésti. Kat. 1886. Toho jsem mosila súdy na něm dobyti a velikými náklady. Půh. I. 155. Při soudech o městskou věc. Vl. zř. Úvod. Súdóv se varovati dobré jest. Hus I. 381
. Do s-du se nepouštěj, dříve jiné cesty zkoušej. Pk. Svůj s. nejkratší. Pk. Na súdu ne osoby, než pře se súdie. Vš. IX. 1. S.
o vraždu. NB. Tě. 100. S ně- kým s
. míti; s. podniknouti; do soudu se dáti; soudem svého (jmění) dobývati; při s někým na soudu míti. V. V s. s někým vejíti. Kom. S někým s. vésti; s. vyhráti, ztratiti
. Us. S. s někým trpěti
. Ros., Cyr. S. sobě a při s bratrem o království učinil před císařem. Plk. Ta věc jest již na s-du
. D. S-dy ho ve zkázu uvedou. Berg. S. pe- něžitý (o peníze). Har. Lidé rádi v s-dy) se dávají. Sych
. Se silným nechoď v zápas a s bohatým před s. Rb. Dobrému a múdrému všecko prve rozumem zkusiti sluší nežli válkou a soudem. Vš. III. 7. Nežli počneš poháněti, před očima měj a ke konci hleď, co ti ten soud může přinésti; Kdo k s-du nepřistupuje vedlé práva, ani v žádném slově nemá slyšen býti; Lidská ve všem neskro- mnost! a pýcha mnoho s-dň, mnoho půhonů dělá Pr
. Přitáhnouti někoho k s-du; hle- děti
, přikročiti k někomu s-dem; po s-dech choditi. J. tr. — S.,
nález od soudce n. od soudcův, das Urtheil, der Rechtsspruch, die Rechtserkenntniss. S. vynésti (nad někým. Us.), s-dem někomu něco přivlastniti, V., přisouditi. Apol
. S. zamítnouti
. Každý purg- mistr v svých čtyřech neděléch jmá súd učiniti, aby se pravda stala. Sob. 40
. Soud o kom vynésti
. Sš. Mt
. S. na někoho učiniti
. Bart. 1. 35
. Kdežto súdce jest hněvivý, ten často výdá súd křivý. Vz Spravedlnost
. Smil v. 1069
. S. převrátiti. Alx
. Když súd vzdadi, móž naň přísud vzíti. Půh
. I. 210., 313., II. 225
., 227
., 342. Pilat pro množstvie křivý súd vydal; Súdu kněžského Buoh ne- následuje ; O nichž sú biskupové a kněžie súd vydali; Před Bohem ne súd kněžský, ale život hřiešných sě váží; Tu budú všichni světí súdu spravedlivého proti hriešnikóm pochvalovati. Hus I. 187., 381
., II
. 66., 158., III. 124. — S. =
osoby k souzeni právem ustanovené, die Gerichtspersonen, das Ge- richt. S. ursprünglich dasselbe was
sněm, wie denn auch in den Půhonenbiichern
soud und
snem synonym sind und statt k pan- skému
soudu häufig
sněmu gesetzt wird. Gl
. 318. Nález s-du; před soudem s někým míti činiti o něco; k s-du někoho pohnati, k soudu n. před s. připraviti; neucházeti, neukrývati se před soudem; s
. zasednouti (souditi); k s-du státi. V. Rozeznání s-du. Plác. K s-du někoho potahovati. Solf. Ota- zovati se súda. St. skl. K s-du potažený. Sych
. Poháněl nás k s-du, brali jsme však odvolání. Sych. U s-du někoho obžalovati; v s-dě seděti (soudcem býti); od s-du tre- stán býti. Us. S-du něco přednésti. D. Ně- komu s. osaditi (soudce ustanoviti)
. Cyr. Do s-du někoho dosaditi. Hlas. O to soud pořádný osaditi. Apol. Páni na plném s-du. Vš. Zle živu býti tu, kde pravda při s-du za nic se nepokládá, soudcové na prodaji jsou a žádný těm, kdož zle činí, na odpor se nepo stavuje. Pr. Obeslati někoho k s-du n. před s.; osazení k s-du
. J. tr. Věc po- dati na s. Er. Ta věc přišla již před soud, k s-u. Us. Soud lidmi osaditi; věc s-du ku schválení dáti; s-dem dáti něco oznámiti; své odpory na s. podati; za marnotratce od soudu prohlášenu býti; o své právo před s-dem žalovati; věc k s-du složiti. Ěd. Proto soud, aby soudil, ne však bez pilného vy- šetřování odsuzoval a káral, Č., Pr. Jménem s-du jednati; s. zavrhnouti
, zaneprazdňo- vati, zříditi; něco před s-dem seznati (con- statiren); závěť kromě s-du zdělati (mimo- soudní); před s-dem se dáti najíti; dodati, p
ostavit
i někoho k s-du; s. má říditi; leží to u soudu; to náleží
, sluší k s-du; plat k s-du; u s-du, k s-du něco složiti, polo- žiti; s. při porotě (sbor soudců při s-du porotním); zřízení s-du; věc s-dem před- sevzíti; postaviti koho před s
.; položiti něco při s-du; náležitosť soudu; nepřísluš- nost k s-du, pod s
.; k s du něco dodati; pohnati někoho na s., před s., k s-du z ně- čeho n. o něco; připraviti, přitáhnouti ně- koho k s-du; souditi někoho vojenským s-dem; zavržení s-du (soudce, die Perhor- rescenz); s-dn nesnáze činiti. J. tr. Vznésti něco k s-du; seznání dlužního úpisu před s-dem; zastávati, zastupovati něco před soudem. Šp. Jich milosti znajíce hodnosť osoby Vaší vás do s-du bráti ráčí; Tak že jsem se do Olomouce k s-du dostaviti mu- sel. Žer. S. delegovati. Us. S. na ně usadil některými pány moravskými. Aug. 4
. Po- dání žaloby k soudu
. J
. tr. Již ta věc v tejto při súdem nemá viece hnána ani súzena býti. NB
. Tč. — 8.
, úřad soudný, die Ge- richtsstelle. Soud církevní, civilní (občan- ský), delegovaný, dvorský manský, Hof- lehen-, horní, hrdelní (trestní, peinlich, kri- minální), jednotlivý (opak: sborný), kon- kursní, krajský, kupecký, lenní, manský, manželský
, městský, míru (smírčí), náhlý (
šp.: stanný, S. N., J. tr.), námořní, nej- vyšší n. kassační dvůr (3. instance), nižší, občanský (civilní)
, obecný, obchodní, ob- jektivní n. předmětový
, odvolací (appellační. 2. instance)
, okresní
, opatrovný, Pflege-, patrimonialní, Patrimonial-, předmětový (ob- jektivní), přísedních (Assissenhof), přísež- ných (Geschworenengericht), příslušný (kom- petentní), postranní, purkrabský, řádný, roz- hodčí (rozdílci, Schieds-), sborný (sborový, kollegialní: zemský, krajinský, krajský), slibný, směneční, smírčí (smírný, Er.), stanný (
šp. m.:: náhlý. S. N., J. tr.), tajný, trestní (hrdelní), tržební (obchodní)
, veský, vojen- ský (brigadní, posádkový, zemský, polní štábní auditoriat, auditoriaty sborů vojska
, odvolací, ministerstvo války jako 3. stolice. Rf., Cf. Čsk. I. 1. 231. 127.), vyšší, zemský (někdy: větší, menší; nyní: zemský a vrchní zemský), Jg., S. N., J. tr., Řd., Šp., ko- morní v Čech., vz Žer. Záp
. I. 262. Černý s. klatby, das schwarze Proskriptionsgericht. Dch. Š. tiskový
, Press-
, výsadní (privile- girtes (x.), náležitý (kompetent), kárný (kor- rektionel'l), nejvyšší, oberster Gerichtshof. J. tr
. S
. duchovní, purkrabie pražského, dvorský najvyšší
, o tom vz Vš
. 570. Soud menší pražský slove menší, že v něm úřed- níci menší sedajíce soudí pře menší totižto o deset hřiven stříbra, o deset kop grošů, o lidi, o čeleď sběhlou a více ani výše nic. Vš. Soud zemský, ve kterémž sedají král, nejvyšší purkrabě pražský, hofmistr zemský, zemský maršálek, komorník zemský
, nej- vyšší sudí zemský, nejvyšší kancléř zemský, 12 osob z pánův a 8 z vládyk. Zříz. Ferd. Jeho Milosť císařská ráčil jest panu hejtmanu poručiti, aby osobú Vaší Milosti s. zemský dosadil. Žer. Soud příslušný dle bydliště, realní, kausalní. Pr. Přiznání kromě s-du učiněné; Propadnouti náhlému soudu; souzen býti od náhlého s-du; trest od ná- hlého soudu vyměřený; odkázati někoho k s-du přísežných, k s-du příslušnému ; oby- čej při soudech; cvičiti se u soudu, Prax nehmen; s
. osaditi; rozvaha, vydání na s-dy; nepříslušnost, nenáležitosť k soudu n. pod soud; rada sondu; obvod soudu; rozsudek
vrchního s-du; přisedni s-du tržebního; pod týž s
. vespolek náležeti
. J. tr. Zločin k ná- hlému s-du patřící. J. tr
. K vyššímu s-du se odvolati. Bs. Ku kterému s-du sluší tato pře ? Pr. Osoby, k soudu dosazovati ; úřed- ník při s-du. Řd. Príslušnosť soudův ob- chodních; peníze k s-du ke schování dané; odkázati něco k s-du příslušnému. Šp. Zem- skému s-du něco vyhraditi. Ml. S. na ně usadil. Bl. S. manský držeti. Žer. 342. Dálo se to s-dem tak řečeným horlivosti. Sš. Sk. 91. S. duchovní provoditi Sš
. J. 213. Na súdu má všeliká vážnosť a pravda držána a zachována býti
. Vš. II. 5. Titul zemského s-du: vysoce slavný c. k
. zem. soude! Sr. Vz Titul. — Cf.
Právo, Soudce, Rb. str. 272., S. N., Souditi vedlé čeho. — S.
, moc a právo souditi, pravomoc, pravomo- cenství a p., die Befugniss zu richten, die Gerichtsbarkeit
. Kdy
by chtěl někoho sou- diti, který není z jeho soudu, unter seiner Gerichtsbarkeit
. Št., J
. tr. S. koupiti, pro- dati, pronajati. Jg
. Pán s-du, Gerichtsherr. J. tr. Otec veškeren s. dal synu
. Sš. J. 85
. — S.,
místo, kde se soudí, der Gerichtsort. Vš. — S.
, okolí,
kte
ré k jednomu s-du ná- leží, der Gerichtsbezirk. Oba z jednoho s-du byl
i. Ms. pr. kut. — S.,
trest s-dem určený, též následek hříchu, die Strafe, das Gericht. Vyjdou těla z hrobu, aby přijala s. všeho, čehož se dopustila. V. S. boží. Kárající s. boží. D. Toť náš s. (osud,. Neujdeš s-du. Us, To na nás boží s. seslal. Ml. S. smrti vydati na lidi hříšné bez pokání. Chč. 383. Ktož zabie. hoden bude s-du; Súdu věč- ného zatracenie sě báti; Ten s. jest hrozný, neb je páliti bude. Hus II. 281., 185., III. 124. Ještě strožší postihne je soud; S. věčné smrti nad nimi vynesen bude. Sš. Ob.