Soudce
Soudce (sudce, zastr.), e, m. a f. a sklo- ňovalo se takto. Sg. 1., 2., 5. soudce, 3., 4. a tí. soudci, 7. soudci a soudcem; pl. 1. a 4. soudce, 2. soudci, 3. soudcí m, 7. soud- cemi. Nyní sg. 1., 2., 4., 5. soudce, 3., 6. soudci (-ovi), 7. soudcem; pl. 1., 5. soudcové, 2. soudců, soudcův, 3. soudcům, 4. soudce, 6. soudcích, 7. soudci ale také soudcemi, vz -ce. Strany rodu vz -ce. S., na Mor. zhusta soudci, ího, m. Spravedlivý, křivý soudci; dostali se až k soudcím. Us. Hý. Však on dostal od pana soudcího. Us. u Dobrušky. Vk. S. slul jindy v Čechách kmet, na Mor. zemský hospodář. Vz o nich Pr. 1869. str. 596. — S., kdo soudí buď o věcech rozumu a poznání, bud o činech dle zákona a práva, der Richter, die Richterin. Súdce. MV., Jg. S. zemský, komorní, lenní, dvorský, zem- ského soudu, práva komorního, Jg., poru- šený (vz Porušený), od stran volený nebo obraný, domácí, krevní, pří útrpných a hlav- ních, V., vrchní, D., příslušný (judex com- petens), nepříslušný (j. incompetens), naří- zený (j. delegatus), nižší n. podřízený (j. inferior), vyšší (j. superior), Rk., vyšetřo- vací, náhradní (Ergänzungs-), zamítnutý (ab- gelehnt). J. tr. Buď toho súdce. BO. Sbor, výrok, náměstek soudcův. J. tr. Před s-cem s někým míti činiti; před s. někoho obe- slati; soudcem býti; stolice s-cň; s. nad sebou míti. V. Kdo protivníku půhon klade, obesýlá ho před s. Kom. Něco na s. vznésti. Na s. odsýlati, odkazovati. D. A súdcí jdí (dí): Dáváte-li komu vinu? NB. Tč. 118. Chce to dovésti tím súdcí Janem Tasem. Půh. II. 34. Že před pohanskými s-ci pře svoje vedli; Málo něco o chrámu doteknuv přímo na nepřátelské s-e dorývá; S. přísný, neoblomný, jenž přímo a příkře všady za- sahuje. Sš. I. 155., Sk. 75., Ob. 154. Lidský, věčný s.; Když ten bude súdcě, jenžto sě nižádného nebojí. Pass. 20., 17. (Hý.). Protož súdce buď opatren a odstup od tvého srdce, by chtěl vědomě nevinného pro množstvie křivých svědkuov člověka odsúditi; S. má súditi člověka na smrť a to vedlé dóvodu a svědectvie hodného; Dávají lidi nevinné k smrti súdcem (soudcům); Kohož Buoh vidí bez viny, jako spravedlivý s. nikoli ho nezatratí; Ty knihy ukazují, kto sú byli súdcie lidu a obránce, když jest králóv ne- bylo; S. křivého nic nemluví; S., křivě od- suzuje, súzen bude každý v súdný den vedlé své zlé vóle; S. těžce hřešie, daduce řeči honiti řečnikóm; Kto mne ustavil súdcí nad vámi'?; S. nemá pravdě násilé učiniti; Při- jeli sme, aby před spravedlivým súdcí nás naše mlčenie neodsúdilo; Říci s súdcí: Jděte zlořečení do věčného ohně; To věděti má každý s., aby nic křivého nečinil; I kterakž tehdy nehřešie súdcie nynější, jenž mordéře zle propouštějí na penězích neb pro přiezeň; Odvolati se, jest od věčšieho súdce pomoci žádati. Hus I. 187., 188., 352., 361., 381., 405., 471., II. 2., 13., 273., 284., III. 252. Skrze s-cův uvážení byl na svobodu dán. Sych. S-cové dle přísné spravedlnosti po- kračovali. Sych. Samostatné postavení, sa- mostatnosť, nepoddanosť, nezávislosť, nessa- ditelnosť, nepodjatosť soudce (soudcová). J. tr. S-ci řízení zákonem přikázáno jest. Řd. S-cové hotovější buďte k zachování než k odsouzení. Er. S. žádné straně o tu při, na kteréž seděl, rady nedávej. Er. S. jest živé právo; Hanba s-ci neznati spravedl- nosti; S. nebuď lakomý, hněvivý, násilný, náhlý; S-ce nemá sám sebe mstíti; S. jak bohatého tak chudého ochotně slyš; S. buď jako váha, která železo i zlato stejně váží; S-cové obě strany slyšte a soudem nekvapte. Rb. Soudcové práci božskou na sobě ne- souce vůle boží a dobrého svědomí šetřiti a svých nálezů zastávati mají; Z mocnosti práva jest moc soudce, aniž zdání soudce moc má, leč též zdání podlé práva jest; S. měj vždycky přísahu svou před očima a myslí svou, že jest přisahal vysoce pravdu vésti, křivdu tupiti, ne pro přízeň ani ne- přízeň ani pro kterou jinou věc; S. má se zachovati podlé své přísahy; Budoucímu soudci nežádá se vymluvnosti ani jazyka ohebnosti, než dobroty, nevinnosti, upřím- nosti, spravedlnosti; S-i příleží spravedlnost, rozum, známosť práv, darů nenávisť, pravdy milování a všelikého hnutí mysli k přízni, k nepřízni, k závisti, k hněvu a k těm po- dobným zahnání; S. nemá býti srdce straš- livého, u vyřizování povinností; S-ci přísluší spravedlnosť milovati, ji zastávati, věci spra- vedlivé od nespravedlivých děliti, slušné od neslušných rozeznávati; S-ce buď snaden k rozmlouvání, trpěliv k vyslyšení a všem užitečen a žádnému dobrému neškoden; S-ce chudým a nevinným, kteříž sobě sami ani obrany ani rady dáti nemohou, raden a po- mocen buď; S-ce má vdov a sirotků proti všem nepravým nepřátelům brániti a v po- třebách jich neopouštěti; S-ce sprostného trpělivě vyslyš, k sirotkům, vdovám, chudým i ke všem lidem s přívětivostí se měj; S-ce ucha jednoho původoví a druhého obvině- nému zanechej; Soudce jest, kterýž pilně i žalobníka i odporníka s jich próvody a odpory vyslýchaje, což pravého jest a co křivého, rozeznává; S-ce cožkoli ukládá bez druhé strany přítomnosti, by pak spra- vedlivě uložil, proto spravedlivým sudím slouti nebude; S-ové pře vedení stran pilně poslouchejte; S-ce nejprve na všecko pilně se vyptej a potom teprv spravedlivě roze- znávej ; S-ce má pilně doslýchati a vyroz- uměti, co se ukazuje a vede; S. prve zkus pilně a rozvažuje bedlivě a potom teprv suď; S. ničeho před se nebeř bez pilného a bedlivého rozvážení; Soudcové k nevině jednoho každého jakžkoli chudého víc než k darům a k své moci prchlé a časné pro- hlidajíce, rozsuzování domnění svých raději protahujte nežli k pomstě bez viny chvá- tejte; S-cové tak souzeni budou, jak sami jiné soudili; S-ce zachovej práva rovnosť a jednostejnosť; S-ce nemá jinak souditi, než vedlé řeči a průvodů jedné každé strany; S-ce toliko vedlé ukázání průvodů jednoho každého rozsouditi má (secundum allegata et probata); Kdo druhé strany neslyší, není spravedlivý s-ce; S-ce měj dvoje svědomí: jedno pro sebe samého a druhé, jíražby vy- slýchal a vyrozumíval, co se před ním vede; Neumělosť soudcova na větším díle bývá záhubné zavedení nevinného; Děje-li se co od soudce, co by jemu nenáleželo, to moci nemá; Povinnosť jest s-cův, aby strany to- liko o to, očby mezi sebou činiti měly a ne o jiné rozeznávali; S-e v jistých, zřejmých věcech zanech všelikých odkladův a váhání; Svědomí soudcovo děliti se nemůže; S-ové nálezů neprotahujte; S-ce k spravedlnosti více nežli k přízni, k pravdě více než k ne- návisti, k soudu zjevnému více než k zná- šení zrádnému a tajnému prohlídej (Vš.); Úřad s-cňv vyhledávání pravdy; S-ce ná- sledovati má pravdy a ne lži; S-ce nemůže býti stranou; S-cové darův a halafancův nepřijímejte; S-ce nemá přijímati osoby ani daru, neboť darové oslepují oči moudrých a změňují slova spravedlivého; S. k žádným slibům, k žádným darům očí svých neobracuj (Vš.); Soudce k ruce své žádné pokuty ani darů nemá přijímati; S., který peněz, poct, darův, úplatkův a halafanců přijímá, falešník jest; S-ce spravedlivý ani darův ani větrné pochvaty nežádá, odplata úsilí jeho jest Bůh; S-cové mají pána nad sebou (Boha); S-cové potupu práva strestejte; S-ce mimo řád a právo žádné moci užívati nemá; S-ci potřeba, aby předkem a nejprve dobře po- znal hlavní otázku a vyrozuměl, oč jest či- niti a vyrozuměje hlavní otázce a důvodům jedné i druhé strany teprv rozsuzoval; S-ce k zákonu a svědectví zření míti má; S-ce hleď k věci samé a k circumstantiím t. j. okolo stojícím věcem, zvláště jestli vedení pře zapletenější a nesnadnější; S-ce žádné pře pro to, že se vedení a vypsání její zdá býti zapletenější a nesnadnější, od sebe za- mítati nemá; S-ce nedbaje a neohledaje se na žádné křiky, pomluvy, nářky a překážky, co pravého jest, rozeznati a nalézti má; S. komu co přisoudí, povinen jest toho jed- nomu každému dopomáhati. Pr. S-vé stavu panského za starší doby vz Žer. Záp. I. 3., 4., 5., 6., 122., 190., 235., II. 57., 75., 103., 126., 148., stavu rytířského, ib. I. 3., 4., 5., 6., 162., 165., 190., 235., 274., II. 78., 80., 81., 103., 151., 155.; s. měli míti statek v zemi, ib. I. 279., II. 41., se přimlouvali, ib I. 135.. stran neučili a neopatrovali, ib. I. 70., 121.; dle čeho soudili, ib. I. 75., 255., jak obecné věci soudili, ib. I. 262., 270., počet jich k nálezu, ib. I. 41., 93., 95., 103.; s. radami královskými, ib. II. 47., 50. S-ce bez slyšení nikoho neodsuzuj. S. je tesař, co chce, vyseká. Pk. Nechodí se k soudci jen s nosem, ale i s přínosem. Lb. S. má na obě uši stejně slyšeti; Kožešník daroval s-i blány, jiný voly a vyhrál; Běda ovcím, kde vlk s-em; S-ce i řečníky přemůžeš, podmaž jim palček; V jeden kraj bije (soudce ne- spravedlivý) ; Ke všem musíš rovnosť míti, chceš-li pravým s-cem býti. — Vz Rb. str. 79.-88., 272.; S. N., Právo, Úřad, Sprave- dlnosť