Spasiti
Spasiti, spas, se (íc), il, sen (nikoli: -šen), ení; spásati (zastr.), spasovati = od zahy- nuti zachovati, erretten; od věčné smrti vy- svoboditi, selig machen. Jg. — koho: člo- věka. Spaste duše vaše (= své). BO. To mě nespasí; Ten trochet jídla mne nespasí. Us. Dch. Račiž spasiť, lásko pověká, jejž učinil jsi, člověka; Nebo milosť jenom chtí- cího spasuje. Sš. Hc. 42., I. 114. Co je mně do tebe, do tvej pěknej krásy? Já se jí ne- najím, ona mňa nespasí. Sš. P. 214. Spaste, lidé, duši, která běží k rybníku (se utopit). U Litomš. Dř. Pane, spas nás, hynemeť; Aby nalezl a spasil to, co bylo zahynulo t. j. člověka; Jdi, ženo! viera tvá tě s-la. Hus II. 48., 415., III. 219. (Tč.). — koho od čeho. Brs. 2. vyd. 234. Ktožby obrátil hřiešného od bludu, spasí duši jeho od smrti; Nazoveš jméno jeho Ježíš t. spasitel, nebť on spasí lid svój od jich hřiechóv. Hus I. 240., II. 24. Cf. Spásti, 2. — koho skrze koho. Prosíme, spas ny skrze Syna Davidova. Hus I. 129. Bůh nás s-il skrze jednorozeného syna svého; Ješto Bůh skrze potomka Abrahamova Krista věřící v něho zaslíbil spasiti; Že v semeni Abrahamově t. j. skrze jednoho potomka Abrahamova spasí veškero lidstvo. Sš. I. 61., II. 34., Sk. 43. (Hý.). Buoh poslal syna svého na svět, aby svět byl spasen skrze něho. Hus II. 7. — v čem. Neb nenie jiného jména, ve kte- rém bychom mohli spaseni býti, jedné to jméno Ježíš. Hus II. 150. — proč. Darino, no ze skutků spravedlnosti, ježto jsme či- nili my, nýbrž podlé milosrdenství svého spasil nás (Tit. 3. 5.). Sš. I. 47. — jak. Spaseni jsou podlé vyvolení milosti; Ne- jsme ještě dokonale a skutečně v celé míře a v celém obsahu spaseni; Bůh spasuje lidi podlé vlastního úlohu a dle milosti své; Ze nikdo bez té svátosti nemůže spasen býti. Sš. I. 114, 91., 100., Sk. 112. (Hý.). — kdy. Tak tedy i za tohoto času ostatkové podlé milosti spaseni jsou. Sš. 1. 112. — kde. Požehnaný, jenž přijel jest ve jméno božie, spas ny na výsosti. Hus II. 128. — koho čeho: by je spásal sich Tatar zlo- stivých (zprostil). Rkk. 49. — koho, se čím: se uskokem, útěkem (zachrániti). Ni- žádný svým zaslúženíni, ale z milosti bož- ské móž spasen býti. Hus III. 53. — koho z čeho. Sluhy své z rukou jejich spasil. Pís. br. — koho před čím: tato vazba má sice analogie: zachrániti koho před čím atd., ale vazby předcházející jsou lepší.