SpuditelSpuditel, e, m
. =
spudidlo. Spuditi, il, zen, ení;
spouzeti, el, en, ení;
spuzovati =
sehnati, ab-, wegtreiben;
sehnati, zusammentreiben
. —
koho odkud:
s pole, Troj., s hradiště. Dal. —
co. Samo vápno nehašené divé maso spuzuje. Ras. Co tam zase spouzíš (slídíš) ? U Prostej. Vch. —
co komu. Záviši kníže hlavu spudi (srazil)
. Dal. 148. Štilfrid hlavu jemu spu- děse. Výb. II. 45. 35.
—co kam: v ohradu. Alx. —
co čím: divoké maso mastí, Sal., prachem s-iti. Ras. Někoho hrozú (hrůzou)
s dědinice s. St. skl. Větrové úhelní silou odpornou spudí (seženou) hory lednaté. Ráj.
Spuha, y, f.,
lazební houba, spongia, der Meer-, Saugschwamm, rostl. S. N., Rstp. 1886.