SroubitiSroubiti,
sroubnouti. —
co (komu). S. si chýš, loďku. Vrch. Nechopiv se sekery chaloupky nezroubíš. Č. M. 124. Dávaje mu vinu, žeby jemu kuoň zrúbal. Ale Sazema toho pří NB. Té. 270. —
co jak: v kusy. GR. Ten palaš všetko do kolena zrúbe. Dbš. Sl. pov. VI. 32. —
koho kdy. Dva
v souboji srúbal. Kká. Td. 58.