Sstoupiti — odkud (proč
Sstoupiti — odkud (proč). Když jest p. Jičínský sstupoval z Brumova, volal. NB. Tč. 128. Jenž pro ny a pro spasení naše sstúpil s nebes. Št. Kn. š. 14., Výb. II. 24. — kam. Sestoupnou děvčata do kola a drží se za ruky. Sš. P. 732. V hrob a v pekla more zstúpil. Lipa. Sstúpil do pekelných krajin. Št. Kn. š. 12. — jak: těsně. J. Lpř. Buoh člověčstvie příjem nízko sstúpil. Št. Kn. š. 20. Stupi (=sstupi) jakožto decz (déšť) v přievale. Ž. wit. 71. 6.— komu čeho. Žádaje, aby jemu jeho purk- rechtu a gruntu zstúpil, že by on k němu právo měl. NB. Tč. 166. Když by hradu páně Mti sstupoval. Arch. VII. 274. (X. 373.). Upřiemě tobě všeho ciesařstvie sstupuji. Výb. 11.537. — se več: v cechy, ve spolky, v bratrstva, v sněm. J. Lpř. Atomy prv- kové sestupují se v molekuly. Rm. 45. — se k čemu: k poradě, Šml., Šmb., k vzá- jemné obraně. J. Lpř. Nohy jejie sstupují k smrti a do pekla chodové jejie dochodie. Hus I. 277. — kudy. Zvolna sestupoval po úbočí. Šml. 495