SstrčitiSstrčiti, il, en, ení;
sstrčovati, sstrkovati, sstrkávati =
dolu strčiti, herabstossen. Jg. — k
oho k
am: do nouze. V. —
co, na k
oho: vinu. Aesop. —
koho odkud: s úřadu, s důstojenství, V., ze skály. Anjel sstrčen
s nebe v pyšné mysli. Št. N. 229. —
se s kým =
v rozepři vjíti, Händel haben. D
. — co komu. Ta věc mu hrdlo sstrčila (života jej zbavila). Plk. S
. někomu hlavu =
stíti. Dal. —
aby. Uvedše ho na huoru, na niež jest stálo město, chtiece ho s., aby hlavu zlomil
, protože jim pravdu kázal. Hus III. 242
.