StítiStíti, vz
Setnouti a
přidej:
s.
abs. Stínej, kate, dy máš stít, Dorota musí umřít. Sš
. P
. 774
. —
koho, co. Tu máš, synu, na památku, že ti stínal otec matku; Dokel (dokud) němam hlavu sťatu; Juž tiť na jurganach (varhanách) hraju a teho hultaja (Gauner) tře kati stinaju
. Sš. P
. 132., 581., 777. (Tč
.). Aj pro to dvé zlé bil je, mrskal a muže stínal
. Hus I. 133. —
co komu: ruku
. Alx. 1123
. Byl bych ti. má milá, byl bych ti hlavu sťal, aby po mej smrti žádný ťa nedostal; Co bys mně byl, milý, s tú šablú udělal? Frajerenko moja, byl bych ti hlavu sťal; Tatíček uslyšal, z bílého lůžka vstal, ostrý meč vytáhnul
, synkovi hlavu sťal; Už sem se oženil, jak by mně hlavu sťal, strela mu v mateři, kdo mně tu radu dal; Jednemu sťal hlavu dolu a druhemu žgnul do boku. Sš. P
. 122., 129., 507., 787
. —
co komu čím (odkud). Jedním nožem sobě hrob vykopal, tím druhým si hlavěnku sťal. Sš
. P
. 90. S. někomu hlavu bradaticí, Dal. 37., 98., hlavu mečem
ot šíje, Kat. 3208., hlavu
s těla mečem. Kat, 2968., 3023
. —
co jak. Kat se na to rozhněval,
od razu jí hlavu sťal. Sš. P. 9
. Tak jie (sv
. Barboře)
jednú ranú hlava sťata. Pass. 36. (Hý.).
Pod lstivou barvou jedni druhé stínati dali. Bart. 9
. —
koho proč. Na očistu s. je kázali. Let
. 22. To jejie otec Diaškorus uslyšav velikú náhlostí
... chtieše ji svú rukú Hlavu stieti. Pass
. 33
. (Hý.). —,
kdy. V hody budou stínati barana
. Mor. Šd. — kd
e (kdy, proč). Apoštol Pavel 29. junia 1. 67.
na cestě k Ostii sťat byl p
od vladaři Heliem Caesarianem a Polykletem. Sš
. I
. 7
. Po čemž stárek ten máj
u země stíná. Sš
. P. 772. Jan
v žaláři v okovách
pro boží pravda jest sťat. Hus III
. 286.