StokaS
toka, y, f
. =
stok, do hromady stečeni, sběhnutí, der Zusammenfluss. S. vod
. V. — S.
= jáma, die Grube. Kůže do stoky klásti
. Šp. — V
. —
S.,
strouha, řečiště, der Zu- sammenfluss zweier Gewässer. V. Prostřed- ního moře stoka. St. skl. Vz Strouha. V Domažl.
po
to
k. Šb. Dlg. 18
., Nl., Němc
. -
S,
žlab, rýha, vantrok, das Gerinne in der Mühle. Nz. S. hořejší,
náhon, der Zu- flussgraben. Šp
. —
S.
, odtok, strouha, jíž nečistoty atd. odtékají, der Abzugsgraben, -kanal
. V
. Řeka šesti stokami do moře se leje a vpadá. Kron
. mosk. Strouhy a stoky u rybníků, aby' se vyčišťovaly. V. Jalová s. u mlýna (kterou zbytečná voda odpadá). D
. S. nová udělána z rybníka Žáru, kudy by voda měla jíti na ta místa, kde rybnici vyměřeni jsou. Břez. 240. Stoku otevříti, vykliditi, proplachovati
. Dch. S. vejčitá. Dch. — S., die Kloake, gemeinschaftliche Oeffnung des Afters, der Harn- und der Geschlechtsorgane. Nz
. — S.
mlíčná prsní, ductus thoracius. Krok. — Vz Štok.