Stran, strany
Stran, strany, m.: se stran, se strany, lépe než stranu. O význame vztahovém vy- skytuje se ve střední době naší literatury vedlé předložky o vazba strany (= s strany) s yenitivem, kteréžto strany nyní z valné části o vytlačilo. S. (s genit.) = co se týče, hledíce k čemu, vzhledem, in Rücksicht, in Ansehung, in Betreff, wegen. Dle Mkl. S. 569. označuje to, vedlé čeho, stranou čeho co jest, v příčině čeho (proč) se co děje. Neměli ne- dostatku strany vody. Br. Bůh bude bíti hříšníka i strany těla i strany duše. V. Aby proti němu něco našli s strany království. Br. Do jistých let strany desátku . . . po- někud milosť jest učiniti ráčil. Nar. o h. a k. Předně čteno psaní strany nějakých berní. Vš. Strany pak po smrti pečetění... Nar. o h. a k. Dostal jsem onehdy psaní od JM. strany držení sněmu. Žer. Ráčí porou- četi s-ny těch vyslaných čeledínů; S-ny pa- liče zůstáno, aby byl mučen. Žer. Záp. II. 13., 48., 120., 121. Že chce toho mstíti, co jsou učinili s strany těch vězňův. Let. 447. Aby rozbili stany stran vlasti ffaroth, e re- gione Phthahiroth. Zlomek staročes. exodu 14. 2. List. filol. 1880. 130.). Protivil se schválce vší obce z strany pastýře. 1560. Gl. 311. Strany Krista. . . BR. 11. 5. b. A tak ještě v břiše jsa každý člověk urodie se i s strany těla i s strany ducha, ač sě ještě ven na svět z břicha neurodil; Pak tuto s strany duše znamenaj pilné, člověče. Hus II. 233.. 111. 144. (Tč.). Pak s strany toho, ktož najímá, neviem, by mohl jinak hodně najíti, Hus. Ďáblové strany nás nic neobmý- šlejí než záhubu. Kom. -- Místo strany klademe také: pro, o. Není třeba daleko jiti pro příklad. O něco se s někým snésti. Jv. Kterak jest o ten kšaft? Svěd. Dal jsem o to výstrahu. Let. Prosím, ať jest o to ko- nec. Arch. Což by o ty věci rozkázali, aby se stalo. Vz O (s lokalem. B 3.: vůbec o vztahu ; O s akkus. 10. Pozn.). Vz také Strana, Ht. Ml. 51., Předložka, Prositi.. Km. III. 179.