StrnadStrnad,
strnadlo, strnadel, strnádka (v Lanžhotě). Brt. L. N. II. 18., Brt. Dt. 50., 62. Cf. Mkl. Etym. 322. b., Brm. II. 2. 294.—313, 745., Rk. Sl. S. rákosný vola: ho-i-ho! S zpívá z jara: Sedlák po syro- vátce bzdí! Us. S. posmívá se rolníku v létě na poli pracujícímu: Sedlače ubohý, sláma ti z bota trčí! V
Podluží. Brt. S. volá na vesno: Drž bílú za hřívu, ať ti neuteče hore úvraťama do dílu. Val. Vck. S. zpívá na jaře: Neviděli jste tu pěti, šesti strýců? V létě: Sedlák na mezi spí! Na podzim: Nebojím se pěti, šesti strýců, když mňa chytí na vějicu. Val. Vck. S. na vesno zvě- stuje příchod jara: Vezu, vezu,
vezu kvítí! Zakládaje pak svou novou domácnosť pro- zpěvuje si vesele: 1 Ustavím si chalupečku ze samého sići (= sítí). 2. Přijdi, samičko, přijdi! udělamy) si hnizdečko v křibi (= chra- stí, křoví). 3. Přijdi, ženuško, přijdi! přines klubečko nići (= nití;! budeš košulky šići! Vyhřívaje se pak na teplém slunéčku po- chvaluje si: Sedláčku, sedláčku, jak to slu- níčko pěkně svítí! V létě, když je v poli žíru dosti, nestojí hrubě o sedláka, povo- lávať naň uštěpačně: Nepotřebujeme se strýců! Ale v zimě ho prosí: Pusť ňa, stryče, do stodoly, budu ti pást v. létě voly. Brt. v Km. 1886. 360.-361. S. ptá se 497 útrpně volka: Čím tě to, volečku, sedláček švihá? Sýkorka odpovídá: Bičem, bičem! Ib. 380. V zimě na dvoře: Sedlák strejc! sedlák strejc! Sedláček pán! sedláček pán! Erb. P. 24. V jedné pohádce zpívá s.: Ma- mička mě zabila, tatíček mě sněd; sestřička kůstky sesbírala, pod stromečkem je za- kopala: to jsem ja ten ptáček, cilitililíd! Ib. —
S. Alois, naroz. 1852., prof. v Praze. Cf. Tf. H. 1. 190. —
S. Anton, 1747.-1799., dr., rekt. univer., hvězdář. Vz Jg. H. l.
630., Slavín II. 15., Rk. SI, S. N, ZI. Jg. 12., 28., Jir. Ruk. II. 251. —
S. Ct. Tf. Mtc. 2., Jg. II. 1. 630. —
S. Damas., františ. 1679. Jg. H. 1. 630. —
S. Jos., prof. v Plzni. Mus. 1886. 638.